Precizní práce s mimikou podtrhuje herecký výkon interpretky (Agáta Jarošová) otevírající celou choreografii za bodového světla reflektoru. Ono užití světel a formace kruhu o pěti tanečnicích v začátku choreografie působí až mystickým dojmem. Pohyb je zpočátku hlavně zadržovaný, sekvencovaný, užívá izolace jednotlivých částí těla a kontrakce. Interpretky působí dojmem, že jsou uvězněny na jednom místě, cítíme jejich zoufalství či pocity bezmoci. V protikladu k těmto výjevům posléze sledujeme části, kdy tančí plynule, jejich pohyb je posturální, volný, dívky pracují s prostorem celého jeviště a prostředím skupiny. Rozvolnění pohybu uklidňuje diváka a celkově uvolňuje emociální napětí v hledišti. V prolínání těl se synchronními pasážemi, „zvedačkami“ a až akrobatickými prvky lze vnímat určité životní vznosy a pády, hádky a usmíření… Taneční inscenace je také charakteristická tím, že v průběhu celé choreografie se na jevišti vyskytují všechny interpretky najednou. Proč ale tvůrci nevyužili sólistku otevírající choreografii jako ústřední postavu díla, když je její prolog tak výrazný?
Interpretky plynule propojují synchronizované pasáže s těmi úmyslně neorganizovanými – živelnými. Je ale velice těžké posoudit, zda vše, co jsme během celovečerního představení spatřili, bylo autorským záměrem, a pokud ano, zda tomu tak bylo s ohledem na běžného diváka správně. Abstraktní zobrazování totiž vybízí k vnitřnímu přemýšlení a rozvíjí představivost či fantazii obecenstva. Avšak právě tím, že je celovečerní dílo postaveno na taneční improvizaci, neopírá se přímo o určitou taneční techniku a zároveň pracuje s duchovnem a jeho pojetím, může lehce dojít ke zmatení diváka a ztrátě jeho pozornosti. Volná struktura a abstrakce jsou stále dosti choulostivé, ať už jde o uchopení jakéhokoliv díla, a v případě choreografie založené na improvizaci, která však má ambici hluboké výpovědi, působí výsledné dění na jevišti chaoticky, byť v tomto chaosu můžeme také číst osvobozující anarchii. Pro lepší přístupnost tak abstraktního tématu však jistě není nutné se obávat vytvoření pevnějšího rámce, který bude pro obecenstvo čitelnější. Na druhou stranu je třeba podpořit a ocenit nový přístup tvůrců mladé generace a jejich snahu se vymezit a nalézt originální tvůrčí postupy.
Důležitou součástí inscenace je i hudební složka, poměrně pestrá, netradiční a většinu času skvěle dokreslující pohybové vyjádření nálad a pocitů. Nabízí úryvky známých písní, jednoduchou melancholickou hudební linku, elektronickou hudbu, techno či nepříjemné a ne zcela identifikovatelné zvuky (konkrétní hudbu), do opozice pak staví sílu ticha. Nastanou ale i chvíle, kdy jsou pohyb a hudba postaveny proti sobě, vytvářejí kontrast, který může být pro publikum šokující. Užitím kontrastu v delším úseku choreografie občas dochází k převaze hudby nad pohybem, což by v tomto případě zřejmě nemělo být uměleckým cílem.
V pokročilé části choreografie si tanečnice bravurně pohrávají se střídáním emocí, poukazují na sílu jedince oproti či v rámci skupiny a zdůrazňují sílu každé osobnosti. S hudebním a světelným podkladem se později odehrává „party emocí“ pozvolna zakončená zadržovaným pohybem, slow motion, kdy tanečnice hromadně vyráží proti publiku. Důraz je zde opět kladen na hereckou, a především mimickou stránku, projev působí místy záměrně křečovitě, aby extrémní výraz emočního vypětí co nejvíce vynikl, v úplném závěru humorně až pitvorně.
Projekt XPOSURE je pro Manus Art Collectivejednoznačně dalším krokem kupředu, s každým představením se kolektiv více profiluje a nachází své místo v rámci aktuální taneční scény. Stále se nacházíme v jedné z prvotních fází působení takového tělesa, s jasným směřováním a přístupem tvůrců se však můžeme v blízké době jedině těšit na jejich vývoj.
XPOSURE
Choreografie, koncept: Klára Ešnerová (CZ)
Choreografická spol.: Meike Stevens (NL)
Dramaturgická spol.: Julia Godino Llorens (ES)
Produkce: MANUS Art Colletctive z. s.
Interpretace: Agáta Jarošová (ES/CZ), Barbora Ptáčková (CZ), Edita Antalová (SK), Eva Mora (ES), Štěpána Nlasa Mfuta (CZ)
Světelný design: Judita Mejstříková (CZ)
Hudba: Bulat Yanyshev (UK)
Kostým: Barbora Kotěšovcová
Premiéra: 15. 12. 2023, Divadlo BRAVO!
