V malebném prostředí velkého sálu Trojského zámku se odehrál druhý koncert Letních slavností staré hudby. Hathor Consort, v obsazení Romina Lischka (basová a sopránová viola da gamba), Giovanna Pessi (trojřadá harfa), Francis Jacob (cembalo a varhanní pozitiv) a Margit Übellacker (salterio), na něm spojil síly s nizozemskou sopranistkou islandsko-skotského původu Hannah Morrison. Program sestával z vokálních skladeb předních italských skladatelů 17. století (včetně Barbary Strozzi) s tématem lásky křesťanské i světské a instrumentálních čísel z pera Diega Ortize, Johanna Kaspara Kerlla, Johanna Hieronyma Kapsbergera, Bartoloméa de Selma y Salaverde a Riccarda Rognoniho.
Hathor Consort, který se na Letních slavnostech staré hudby nepředstavil poprvé, se již přes deset let mimo jiné profiluje jako soubor, který prezentuje hudbu renesance a baroka alternativním způsobem, například tak, že vedle ní staví hudbu Orientu. Jeho umělecká vedoucí Romina Lischka ostatně kromě hry na violu da gamba studovala i severoindický klasický zpěv – dhrupad. Na pražském koncertě ansámbl zaujal mimo jiné extenzivním využitím salteria (na nějž se hraje jako na cimbál). To se vyskytovalo v období baroka nejen v italském prostředí, nicméně na koncertech souborů staré hudby se s ním lze setkat spíše zřídka (dobře známou výjimkou je soubor L’Arpeggiata, s nímž vystupuje právě protagonistka pražského koncertu Margit Übellacker). Přestože se jemný zvuk nástroje v tutti až těžko rozlišitelně mísil se zvukem cembala nebo byl místy přehlušen zvukem varhanního pozitivu, přinášel zejména ve spojení s trojřadou harfou velmi lahodící barevné odstíny. Nezvyklé (v tomto případě někdy až rušivé) bylo také časté střídání cembala a pozitivu bez zjevného opodstatnění v rámci jednotlivých skladeb. Každopádně muzikalita a hráčské umění instrumentalistů byly veliké a přinášely velmi působivé momenty. Za všechny lze vzpomenout Kapsbergerovu Toccatu apreggiatu v podání harfistky Giovanni Pessi „rušenou“ venkovním zpěvem ptáků či virtuózní (ale i oduševnělou) hru Rominy Lischky v druhé půli programu.
Kvalitní, i když ne zcela vyrovnaný výkon podala sopranistka Hannah Morrison. Tato pěvkyně s velmi širokým stylovým záběrem má na poli barokní hudby za sebou významné spolupráce s takovými dirigenty, jako je Sir John Eliot Gardiner, William Christie či Masako Suzuki, opakovaně vystoupila i s Collegiem 1704 Václava Lukse. Tento koncert však jako by ji nezastihl v ideálním rozpoložení. V první polovině vystoupení před přestávkou se jí ne vždy dařilo dát jednotlivým skladbám přesvědčivý a charakteristický výraz. Zdálo se, že jejímu naturelu (ale i tvoření vokálů) by byla bližší hudba spíše z německého prostředí. Patrné byly též poněkud nervózně působící nástupy či místy ne zcela kontrolované vibrato, jako nepříhodná pěvecká manýra (nebo příznak nedostatků v práci s dechem) se jevilo relativně časté využívání dyšných, neznělých pianissim. V druhé polovině se jí však dařilo lépe a skvělý dojem po výrazové stránce zanechalo zejména provedení Stabat mater Giovanniho Felice Sanchese, a to samozřejmě i zásluhou jejích kolegyň a kolegů.
Letní slavnosti opět připravily zajímavý koncert, který zasadily do vhodného, inspirativního prostředí (Trojský zámek je vlastně italskou vilou). Celkovému vyznění programu napomohlo i to, že mezi jednotlivými skladbami publikum zachovalo klid a nechalo se strhnout (k poněkud předčasnému) potlesku až v samotném závěru, což jistě ocenili i posluchači přímého přenosu na Českém rozhlasu Vltava. Záznam, včetně rozhovoru s ředitelkou festivalu Josefínou Knoblochovou, je dostupný na internetových stránkách této stanice.
Hodnocení autora recenze: 70%
Letní slavnosti staré hudby – Erató & Caritas
24. července 2023, 20:00 hodin
Praha, Zámek Troja
Program
Anonym: Spagnoletta (Roma, Biblioteca Apostolica Vaticana. Ms. Cigi 206, fol. 136), ca 1640-1660)
Barbara Strozzi: Surgite, surgite (Sacri musicali affetti, op. 5, Venezia 1655)
Diego Ortiz: Recercada Quarta (Trattado de glosas, Roma 1553)
Alessandro Grandi: O quam tu pulchra es (Ghirlanda sacra, Venezia 1625)
Johann Kaspar Kerll: Ricercar (Athanasius Kircher, Musurgia universalis, Roma 1650)
Claudio Monteverdi: Nigra sum (Vespro della Beata Vergine, Venezia 1610),
Signor, quell’infelice (L’Orfeo, Venezia 1609)
Johann Hieronymus Kapsberger: Toccata arpeggiata (Primo libro d’intavolatura di chitarrone, Roma 1604)
Claudia Sessa: Occhi io vissi di voi (Canoro pianto di Maria Vergine, Venezia 1613)
Giulio Caccini: Dolcissimo sospiro, Amarili, mia bella (Le Nuove musiche, Firenze 1602)
Giovanni Felice Sances: Stabat mater (Motetti a voce sola, Venezia 1638)
Bartolomé de Selma y Salaverde: Susanne un jour
Barbara Strozzi: L´Eraclito amoroso (Cantate, ariette e duetti, Venezia 1651)
Riccardo Rognoni: Ancor che col partire (Passaggi per potersi essercitare, Venezia 1592)
Giulio Caccini: Torna, deh torna (Nuove musiche e nuova maniera di scriverle, Firenze 1614).
Účinkující
Hannah Morrison – soprán
Hathor Consort
Romina Lischka – sopránová a basová viola da gamba
Margit Übellacker – salterio
Giovanna Pessi – trojřadá harfa
Francis Jacob – cembalo, varhanní pozitiv
