Italská tanečnice a choreografka Silvia Gribaudi je v tanečním světě pojmem. A i v České republice se její jméno objevuje často, zejména v posledních třech letech. Spolupracovala například s tuzemskou umělkyní Terezou Ondrovou na projektu Insectum… in Prague a v roce 2021 ozdobila 33. ročník festivalu TANEC PRAHA uvedením inscenace Graces. Co do počtu tanečníků obklopujících autorku (Matteo Marchesi, Siro Guglielmi, Andrea Rampazzo) šlo o komorní počin volně inspirovaný mytologickými Gráciemi, sousoším klasicistního sochaře Antonia Canovy, který se v mnohém, hlavně energií, nadhledem a taneční živelností, setkává i s aktuálně uvedenou prací nazvanou Grand Jeté. V úplné novince se Silvia Gribaudi spojila s tanečníky z MM (Michel Merola – pozn. red.) Contemporary Dance Company, kterými jsou Emiliana Campo, Lorenzo Fiorito, Mario Genovese, Matilde Gherardi, Fabiana Lonardo, Alice Ruspaggiari, Nicola Stasi, Giuseppe Villarosa, Leonardo Zannella a Rossana Samele.
Inscenace Grand Jeté vedle sebe klade paradoxy a otázky v konkrétní i metaforické rovině. Výchozím tematickým bodem se viditelně stal balet čili technika vyžadující disponibilní tělo a roky úsilí, drilované průpravy. A současně je balet ve svém vrcholném provedení až „nadpozemským“ uměním oslavujícím dokonalost a krásu těla. Gribaudi zde, stejně jako v předchozích choreografiích, s nadsázkou a sebeironií trefně komunikuje posedlost perfekcionismem a představou dokonalého těla a k tomu jí právě výborně slouží baletní virtuózní prvek. Vrcholný skok, jenž prokazuje jak individuální taneční kvality, tak je určitým choreografickým vrcholem či zlomem, se stal ústředním nositelem diverzity pohledů na tělesné konvence a významotvornost vs. estetiku pohybového rejstříku. Je grand jeté zdrojem k novému začátku, přechodovou fází, nebo vyvrcholením předchozích příprav? Ve vysokém skoku, v noblesním letu nade všemi a vším jako by se shlukla nastřádaná energie, která všemu navzdory, žel, nedokáže pokořit gravitaci, ani posílit vytrvalost k setrvání mezi nebem a zemí.
Veškeré jevištní dění se vztahuje k organizaci tělesného materiálu a skupinového projevu, z něhož se vyčleňují sóla, duety, a to jak pohybem ve stylu hip hop, contemporary dance, funky atd., tak verbálně nebo svou angažovanou přítomností ve smyslu „jsem zde tady a teď“. Je vůbec otázkou, zda hranice baletu začínají typickým postojem a končí před rozplynutím se nebo přelomem do jiné techniky. Rozpadají se baletní konvence žánrovou fúzí? Tanečníci intenzivně prokazovali fluiditu prostoru, neustále syceného baletními prvky a pravidly, a okamžitě transponovaného do interpretací nejširšího pohybového spektra. Vizualizovaly se i paralelní světy, kdy například tanečník uprostřed jeviště v neúnavně repetitivním sledu roztáčel tour à la seconde a okolo něj kroužili a zaplňovali prostor ostatní. Ať se dělo na hrací ploše cokoli, desítka usměvavých performerů vytvářela po celou dobu podpůrnou platformu právě Silvii Gribaudi.
Z hlediska taneční dramaturgie (až ukázkově) propracované dílo umně pracuje například se střihy, a to v rytmizaci proudů slov, ve fyzických partiturách a tanečních sekvencích, v hereckém projevu. Objevily se působivé výstupy, kdy synchronizovaná skupina držela jednolitou energii i osobitost každého zvlášť, kdy byly zvýrazňovány grimasy, jež evokovaly mimický tanec, nebo kdy se žensko-mužský rozdíl rozpil jedním gestem překrývajícím hrudník. Záliba italské choreografky v prezentaci dokonalé nedokonalosti vyvrcholila cudným obnažováním těla ve smyslu vyjevování odlišné proporcionality, aniž by byla překročena hranice intimní nahoty. Bíle rámovaný prostor působil jako zvětšovací sklo, pod nímž se vyjevovaly ambice, obsese, krása a také propnuté vs. lomené držení těla, oblé a měkké vs. vzpřímené a napjaté formy, výsostně technicky fascinující vs. živelné a uvolněné výkony.
Grand Jeté Silvie Gribaudi dokázalo zaujmout premiérové publikum. To stvrzovala osmělující se divácká participace, ať už v odpočítávání dob tak běžném na tanečním tréninku, či dokonce ve společném brumendu nejznámější melodie z Labutího jezera. Na závěr se sice hlediště nevymrštilo do vzduchu s propnutými končetinami, ale že celý večer nebyl jen zaškobrtnutím, nýbrž došlo k ohromujícími skoku, cítit rozhodně bylo.
Grand jeté
Choreografie: Silvia Gribaudi
Tanečníci z MM Contemporary Dance: Emiliana Campo, Lorenzo Fiorito, Mario Genovese, Matilde Gherardi, Fabiana Lonardo, Alice Ruspaggiari, Nicola Stasi, Giuseppe Villarosa, Leonardo Zannella, Rossana Samele.
Psáno z premiéry dne 7. 6. 2023, PONEC – divadlo pro tanec.
