Opera seria metastasiovského typu La clemenza di Tito K625 o dvou dějstvích vznikla za pouhých osmnáct dní se záměrem vytvoření korunovační opery na objednávku českých stavů. V řadě premiér šlo o skladatelovu předposlední operu (poslední byla Kouzelná flétna), poprvé provedenou v tehdejším Nosticově, dnešním Stavovském divadle dne 6. září 1791. Premiéra Tita ale nadšení nevyvolala.
Ostravského hudebního nastudování se zhostil Jakub Klecker, režii zaštítilo duo SKUTR ve složení Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, které do opery nenásilným způsobem vneslo komické prvky, mnohdy i s velkou nadsázkou, čímž se podařilo docílit oživení závažného charakteru antického tématu. Scéna Jakuba Kopeckého působí zcela jednoduše, nápaditost v použití mapy města doplněné o dva balkony, lapidárium i multifunkční způsob osvětlení je nedocenitelná. Nebylo třeba velkých změn a přesto byla scéna dynamická. Podobně je nutno pochválit i multifunkčnost krásných kostýmů z dílny Simony Rybákové. Za výborný nápad považuji vytvoření kostýmů tak, že lze odnímat a přidávat jednotlivé části (zejména kostým Tita v samotném závěru druhého dějství).
Ve čtvrtečním představení se role Vitellie zhostila sopranistka Kateřina Kněžíková, jež v áriích předvedla vynikající schopnost koloratur. Co se týče zpěvaččina rozsahu, je nutno podotknout, že ačkoliv byl ukázán v plné šíři, přece jen příjemnější barvu přinášejí vyšší polohy. V nižších hlasových polohách příliš nevyniklo její hlasové zabarvení, byť i tak vyzněl její projev přesvědčivě. Herecké ztvárnění potvory, která se nebrání k dosažení trůnu použít všechny možné prostředky, působilo velmi živočišně.
Klíčového partu, role Viteliina milence Sesta, se ujala původem chorvatská mezzosopranistka Sonja Runje, jež zazářila v mužské roli, původně určené pro kastráta. U této zpěvačky je třeba vyzdvihnout naprosto čistou intonaci, dikci, mnohobarevnost a dynamičnost hlasu ve všech polohách, a také herecký výkon, který jí bezpochyby zaručil titul nejvýraznější postavy celé opery.
Úlohu římského císaře Tita Vespasiana ztvárnil mexický tenorista Jorge Garza, jeho výkon se dá ohodnotit jako sugestivní, majestátní, energický, ale na druhé straně záhy ukazuje také svou nerozhodnou a pochybovačnou tvář. Tomu umělec velmi dobře přizpůsobil i svůj pěvecký výkon, který podřizoval momentální dějové lince.
Nelze opomenout ani roli Servilie, sestry Sestovy, kterou ztvárnila Markéta Böhmová, a Annia, Sestova přítele, v podání Anny Nitrové; obě sólistky ukázaly svůj talent zejména ve svém duetu. David Nykl, představitel role Publia, předvedl spíše komicky herecký než pěvecký výkon a diváci si jej budou pamatovat hlavně jako z balkonu pokřikující postavu, než jako zpěváka.
Sborových vystoupení se pod vedením sbormistra Jurije Galatenka tradičně výborně ujal sbor Národního divadla moravskoslezského. Podobně příznivé hodnocení ovšem nelze vystavit orchestru; orchestrální seskupení (ačkoliv je opera psána pro komorní obsazení) působilo až příliš minimalistickým způsobem, stejně tak výkon dirigenta včerejší reprízy Roberta Kružíka, jehož gesto bylo spíše ploché, což se podepsalo na nevyváženosti jednotlivých hudebních složek. Propojení recitativu secco a cembala přitom bylo Mozartovým působivým, leč netradičním hudebním efektem.
Závěrem musím podotknout, že ostravská operní scéna i přes výše zmíněné nedostatky velmi mile překvapila. Mozartův Titus byla nastudován s citlivým humorem, herecké a pěvecké výkony byly nadprůměrné.
Hodnocení autorky glosy: 80%
Wolfgang Amadeus Mozart:
La clemenza di Tito
Hudební nastudování: Jakub Klecker
Dirigent: Robert Kružík
Režie: SKUTR
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturgie: Eva Mikulášková
Orchestr a sbor opery Národního divadla moravskoslezského
Premiéra 6. října 2016 Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava
(psáno z reprízy 13. 10. 2016)
Tito Vespasiano – Jorge Garza
Vitellia – Kateřina Kněžíková
Servilia – Markéta Böhmová
Sesto – Sonja Runje
Annio – Anna Nitrová
Publio – David Nykl
Berenice – Hana Veselá
Lentulo – Jan Rychtář
