Proč nepřiznat, že jsem v úterý 17. prosince šla na „běžnou“ reprízu Mozartovy Figarovy svatby hlavně kvůli hostujícímu Adamovi Plachetkovi. Chtěla jsem jej po delší době zase jednou vidět a slyšet „na živo“ a měla jsem v úmyslu trošku zkoumat, co s ním jeho úspěšné angažmá ve Vídeňské státní opeře a hostování po světě dělá. Je čím dál lepší, jistější, samozřejmější.
Představení začalo zpolehounka, předehra standardně zahraná, žádný speciální mozartovský orchestr nejsme. U dirigentského pultu Jan Chalupecký. Vždycky na sebe nechávám působit představení tak jak leží a běží – a tohle běželo s malými zádrhely lépe a lépe. Všechny role byly obsazeny našimi zpěváky, tam, kde bylo třeba, mladými – pěvecky, herecky a dokonce i typově excelentně. Figaro Adam Plachetka, Zuzanka Kateřina Kněžíková a taky Plachetková, Hrabě Jiří Hájek, Hraběnka Pavla Vykopalová, Cherubín Michaela Kapustová, Basilio Martin Šrejma, Bartolo Luďka Veleho, Marcellina Lenky Šmídové… Stará Průdkova inscenace, která měla premiéru 9. února roku 2002, typická herecká režie, zaplať pánbu za ni. Výborně oprášená (byli s ní v lednu 2013 na zájezdu v Japonsku), bezprostředně působící Figarka, z níž by měl i ten geniální, občas zjevně i rozpustilý mladý skladatel W.A.M. radost. Postavy vypracované, vztahy a situace také tak, reakce živé a přesné, atmosféra vynikající. Snad jen kulisy by potřebovaly trošku přiopravit – světla tentokrát nestihla všechno „sežrat“. Vyklubalo se z této reprízy opravdové předvánoční potěšení. Proč se o tento nečekaný zážitek nepodělit!? Na konci velký a upřímný potlesk zúčastněného obecenstva i hráčů v orchestřišti. Všichni si výborně zamuzicírovali.+++
===Zažila jsem ve Stavovském divadle opravdový divadelní zázrak, 184. představení Průdkovy inscenace, jeden z těch, po kterých někdy tak marně všichni toužíme. Děkuji! Hezké vánoce a šťastný nový rok 2014 – a ať se blýská na lepší časy!
Hodnocení autorky glosy: 95 %
Wolfgang Amadeus Mozart:
Le nozze di Figaro
Dirigent: Jan Chalupecký
Režie: Josef Průdek
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Eva Farkašová-Zálešáková
Choreografie: Daniel Wiesner
Dramaturgie: Eva Petrášková
Sbormistr: Pavel Vaněk, Martin Buchta
Orchestr a sbor Opery Národního divadla
Premiéra 9. února 2002 Stavovské divadlo Praha
(psáno z reprízy 17. 12. 2013)
Figaro – Adam Plachetka
Il conte di Almaviva – Jiří Hájek
La contessa di Almaviva – Pavla Vykopalová
Susanna – Kateřina Kněžíková
Cherubino – Michaela Kapustová
Marcellina – Lenka Šmídová
Bartolo – Luděk Vele
Basilio – Martin Šrejma
Don Curzio – Jiří Hruška
Antonio – Karel Drábek
Barbarina – Olessia Baranová
Ambrosio – Richard Renner
První družička – Věra Polednová
Druhá družička – Blanka Březinová
Foto Hana Smejkalová
