Posluchači oratoria Edwarda Elgara Sen Gerontiův, které bylo provedeno na festivalu Janáčkův máj v sobotu 25. května, se mohli s dílem předem seznámit (mimo jiné zdroje) na portále Opera Plus v článku z 10. května (najdete zde).
Přiznávám se, že jsem se obával prostředí, do něhož byl festivalový večer umístěn a které jsem dosud nenavštívil; byl to koncertní sál vestavěný do konstrukce bývalého plynojemu vítkovických hutí nazývaný Gong. Myslel jsem si: možná se hodí pro reje jiných hudebních produkcí, ale pro oratorium…? Byl jsem však nezvyklým prostředím pro hudbu, za níž jsem přišel, pozitivně překvapen, až zaskočen; ač ve stavbě převládá kov a beton, celý prostor od vstupu po sál na mne působil nevzrušeným, klidným dojmem. To dozajista přispělo i k mému netrpělivějšímu očekávání neznámé kompozice.
Jako libreto pro své oratorium Sen Gerontiův (The Dream of Gerontius, op. 38; jen drobná poznámka k překladu titulu skladby: nebylo by vhodnější nazvat dílo v češtině Gerontiův sen…?) zvolil Edward Elgar báseň teologa a filosofa Johna Henryho kardinála Newmana (1801–1890) z roku 1865; jeho blahořečení papežem Benediktem XVI. v roce 2010 kardinálovo poselství přibližuje dnešku i budoucnosti. Když v roce 1886 Antonín Dvořák navštívil Birmingham, dostal německý překlad Newmanovy básně, k jejímu zhudebnění však nepřikročil.
Skladba o dvou částech trvající asi 1 hodinu a 40 minut byla v Ostravě provedena Janáčkovou filharmonií s dirigentem Roderichem Kreilem, který v současnosti řídí všechna vystoupení chlapeckého sboru Dresdner Kreuzchor, jenž společně se smíšeným sborem Vocal Concert Dresden zpíval ansámblové party oratoria. Sólisty večera byli altistka Marlene Lichtenberg, tenorista Tomáš Černý a basista Richard Novák.
Tomáši Černému byla přidělena nejrozsáhlejší a nejobtížnější úloha: Starý muž Gerontius a Duše starého muže; provedl nás Elgarovým a Newmanovým světem s jistotou pěvce, který si nepřipouští žádných nástrah. Kněz v první části díla a Anděl agonie v části druhé byly svěřeny Richardu Novákovi. Skláním se před uměním Richarda Nováka, jehož bas zůstává nepoznamenaný časem, je znělý, sytý a pevný. Zkušenost obou pěvců je spolehlivě vedla i pro ně nikoliv běžně interpretovaným dílem.
Hudební proud unášel Gerontia i posluchače ve svých vrcholech za hlasy Andělů a ve svých propadech do říše Démonů a běsů, jež interpretovaly spojené sbory. Budiž mně odpuštěn prohřešek vůči dámě, že o ní píšu až na posledním, ale nikoliv podřadném místě, jak by se mohlo jevit… Vynikající mladá pěvkyně Marlene Lichtenberg v úloze Anděla mne zaujala nejvíce. Svým altem s osobitou nádhernou barvou a brilantním uměním ve mně potvrdila poznání, že jsou mezi pěvci opravdové osobnosti (ano, ona takovou osobností je, ačkoliv je u nás dnes toto slovo nadměrným užíváním – tedy zneužíváním– bohužel značně obnošené, ba devalvované), o nichž se sice příliš nemluví, ale oprávněně náleží k nadějím krásné hudby.
Během studií byl jedním z jejích pedagogů také Richard Novák. Chtěl bych ji slyšet v úloze Carmen, s níž vystoupila v roce 2010 také v Liberci. V současnosti je členkou operního souboru ve Staatstheater Cottbus. Mezi léty 2008 a 2012 nastudovala již 22 operních úloh, převažuje Verdi a Wagner, ale na svém repertoáru má rovněž Ježibabu v Rusalce nebo Olgu v Evženu Oněginovi. Výčet oratorních a koncertních děl je ještě obsáhlejší, od Pergolesiho po Stravinského, hojně zastoupen je Antonín Dvořák a Gustav Mahler, nechybí Janáčkova Glagolská mše.
Rád jsem si informace uvedené v předchozích řádcích vyhledal a omlouvám se, pokud jsem Marlene Lichtenberg vyhradil o něco více místa, ale snad mé nadšení pochopíte; může za to její vystoupení ve Snu Gerontiově.
Až uslyším další živé provedení oratoria Edwara Elgara a budu tedy mít možnost srovnání, odvážím se zpětně na uvedených interpretech hledat nějakou výtku. V tomto okamžiku ji nemám. Naopak, kořím se před odhodláním orchestru, sólistů i sborů provést málo známé dílo s tak výrazným zaujetím pro dokonalost.
Během koncertu jsem si několikrát připomněl velkolepou Mahlerovu Osmou symfonii, dílo provedené přesně o deset let později, v září 1910. Poselství obou skladeb si je velice blízké. Doplňme alespoň tolik, že Gustav Mahler hrál z díla Edwara Elgara dvě skladby, obě vznikly před Snem Gerontiovým: „Enigma“ Variation, op. 36 (do češtiny překládáno: Variace na vlastní téma „Enigma“) a Sea Pictures (Obrazy moře, op. 37), obě uvedl v New Yorku v sezoně 1910/11.
Hodnocení autora glosy: 90 %
Janáčkův máj 2013
Oratorní večer
Edward Elgar:
Sen Gerontiův
Oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 38
Dirigent: Roderich Kreile
Dresdner Kreuzchor
Vocal Concert Dresden
Janáčkova filharmonie Ostrava
Marlene Lichtenberg (alt)
Tomáš Černý (tenor)
Richard Novák (bas)
25. května 2013 Multifunkční aula Gong Ostrava Vítkovice
Foto Petr Grimm
