V úvodu zazněla Ševčíkova Etuda č. 5 známá všem hráčům na smyčcové nástroje napříč generacemi a světadíly. Provedení této „hymny“ Ševčíkovy akademie se účastnili všichni frekventanti kurzů od těch nejmenších ze Školičky Otakárek, přes juniory ve věku do 15 let až po nejstarší studenty. Letošní kurzy absolvuje více než padesát účastníků, a přestože houslisté hráli ve stoje, všichni se na scénu nevešli a museli stát po obvodu pódia. Snaha a zodpovědnost hlavně těch nejmenších vykouzlila úsměv na tváři nejednoho diváka a na horažďovickém náměstí se rozhostila pohodová rodinná atmosféra.
Následovala 1. věta z Kindersinfonie připisované Edmundu Angererovi, v minulosti i Josephu Haydnovi nebo Leopoldu Mozartovi. Kromě obvyklé instrumentace jsou v této skladbě předepsány typické dětské nástroje jako např. zvonkohra, ptačí zpěv, bubínek, chřestidlo… Interprety z řady členů juniorské akademie doplnily menší děti, které se těchto nástrojů ujaly. Jakub Hrůša dirigoval velice čitelně a ansámbl reagoval na jeho gesta. U dětí tohoto věku oceňuji především práci s dynamikou a vystižení charakteru klasicistní hudby.
Večerem provázel Martin Myšička, který vedl při přestavování pódia rozhovory s lektory. Překvapením večera byla účast houslaře Václava Pikrta. Ten stál před nelehkým úkolem – vytvořit od zahájení kurzů do galakoncertu nové housle. A to se mu podařilo. Za pět dní dokázal nástroj vyrobit a předat ho (nenalakovaný) houslistovi Josefu Špačkovi, aby na něj zahrál. Bachovou 1. sólovou sonátou ověřil, že nástroj skutečně funguje.
Bez dirigenta provedl juniorský orchestr Norský tanec Edvarda Griega. Souhra tělesa byla dobrá, ale provedení chyběla určitá razance a větší plasticita, již mu v předchozí skladbě dodával dirigent.
Na závěr představil Orchestr Š složený ze starších účastníků a lektorů Janáčkovu Suitu, op. 3 pro smyčcový orchestr. V předchozích letech byla na programu Serenáda pro smyčce Josefa Suka a Serenáda pro smyčce Antonína Dvořáka, a tak se Janáčkovo dílo tak trochu dramaturgicky nabízelo.
Zajímalo mě, jak se jednotliví členové zapojí do orchestrální hry. Přece jen mladí hráči jsou soustavně připravováni na sólová vystoupení a jistě pro ně není lehké vytvořit za týden fungující těleso. Zde se projeví jejich vyzrálost a schopnost přizpůsobovat se a lépe tak formovat celkový zvuk orchestru. Již po první větě bylo znát, že se souhrou nemají problém – stejně jako s technikou. A tak jsme si skladbu mohli vychutnat jako v podání profesionálů. Na místě koncertního mistra stál Jan Fišer, sekci violoncell pak vedl Tomáš Jamník, který se i ujal sóla. Jakub Hrůša zvolil svěží, ne však přehnaná tempa. I taneční třetí věta byla spíše pohodová než uspěchaná. Ani ve dramatickém úvodu čtvrté věty se hráči nenechali unést emocemi, až v návratu po střední části si dovolili více expresivity a výsledný dojem byl příjemně jiskřivý. V páté části zazněly zádumčivě hlubší smyčce a plynule si předávaly proud hudby s primy a sekundy. V závěrečné větě hráči vystihli potřebné dynamické rozdíly a na stejné vlně dopluli až k závěru.
Interpretům i divákům přálo krásné počasí, které je pro koncerty pod širým nebem nezbytné. Důležitou roli hrálo také kvalitní ozvučení. Pódium s hledištěm zaujímalo jen malou část náměstí, přesto se pořadatelům povedlo zajistit nerušené sledování celého programu a ani kolemjdoucí nijak nevyrušovali.
Na koncertech konaných v rámci hudebních kurzů je vždy specifická atmosféra. Na Ševčíkově akademii to platí také. Přátelské, takřka rodinné klima je umocněno i komorním prostředím malého města a nepochybně i profesionalitou lektorů, kteří svoji práci dělají s láskou a neváhají z pódií po celém světě přijet za svými studenty do Horažďovic.
Gala koncert Festivalu Otakara Ševčíka
13. srpna 2022, 20:00 hodin
Mírové náměstí, Horažďovice
Program:
Otakar Ševčík: Etuda č. 5
Edmund Angerer: Kindersinfonie
Edvard Grieg: Norský tanec
Leoš Janáček: Suita, op. 3 pro smyčcový orchestr
Účinkující:
Orchestr Š
lektoři a studenti Ševčíkovy akademie
Jakub Hrůša – dirigent
