Budova v rakouské metropoli, které se u nás snad už od dob jejího otevření na počátku devatenáctého století půvabně přezdívá Divadlo Na Vídeňce, se dlouhodobě těší přízni čtenářů i autorů Opery Plus. Jistě to není způsobeno jen objevnou dramaturgií a zástupy špičkových umělců, kteří se na produkcích Theater an der Wien podílejí. Sama atmosféra divadla i složení publika působí obvykle natolik sympaticky, že mají návštěvníci nutkavou chuť vracet se sem stále znovu…
Posledním představením divadelní sezony 2012/2013 se ve čtvrtek 18. července stal Verdiho Attila v režii Petera Konwitschnyho (recenzi jsme přinesli zde). Zatímco dvacet minut před začátkem majitelé vstupenek klidně konverzují před divadlem…… zvažují ti, kteří lístek nemají, stojí-li za to zkusit štěstí ve večerní pokladně…
… což se některým k radosti na obou stranách přepážky skutečně podaří.
Pak už je jen třeba pospíšit si vstupním foyerem…
… kolem pamětní desky, připomínající dějiny divadla od jeho založení Emanuelem Schikanederem v roce 1801 až po stylově stále jasně čitelnou rekonstrukci v roce 1962…
… vstříc novým operním zážitkům.
A co se dá dělat v Theater an der Wien o přestávce? Třeba obdivovat tapety a závěsy v jednom ze zdejších bufetů – připomínají totiž jednu ze zdejších slavných premiér …
… nebo se nezdržovat detaily a prohlédnout si divadlo odshora až dolů (nebo naopak, podle toho, kde sedíte).+++
===Na obhlídce zjistíte, že zatímco někteří členové ORF Radio-Symphonieorchester Wien stále nadšeně debatují o kvalitách Verdiho partitury…
… jiní vyrazili za občerstvením, po kterém horké letní počasí vysloveně volá.
Koneckonců, dokazuje to i nutná rekvizita v podobě osušky na dirigentském pultu Maestra Riccarda Frizzy.
Diváci, kteří už své oblíbené divadlo dobře znají, mezitím debatují uvnitř i venku…+++
===… prohlížejí si nabídku kiosku s audio a videonahrávkami…
… nebo zapisují svá jména a e-mailové adresy do knihy, která jim slibuje zasílání všech novinek o aktuálním programu a repertoáru.
Teď už je ale čas vrátit se opět do sálu…+++
===… protože je před námi ještě druhé a třetí dějství opery.
+++===Ale všechno hezké bohužel jednou skončí…+++
===… a tak nezbývá než se s Divadlem Na Vídeňce rozloučit a vydat se třeba za kulinárními zážitky do některé z desítek protějších malých restaurací.
A před návratem domů se můžete jít ještě rozloučit s přes léto osiřelou Vídeňskou státní operou.
Nabídka na září vůbec nevypadá špatně! První, co vás napadne, tak není: „Sbohem, Vídni“, ale „ Po prázdninách na shledanou!“
Giuseppe Verdi:
Attila
Dirigent: Riccardo Frizza
Režisér: Peter Konwitschny
Scéna a kostýmy: Johannes Leiacker
Světelný design: Manfred Voss
Dramaturg: Bettina Bartz
Sbormistr: Erwin Ortner
Sbormistryně dětského sboru: Elisabeth Ziegler
ORF Radio-Symphonieorchester Wien
Arnold Schoenberg Chor
Gumpoldskirchner Spatzen
Premiéra 7. července 2013 Theater an der Wien Vídeň
(psáno z reprízy 18. 7. 2013)
Attila – Dmitry Beloselskiy
Ezio – George Petean
Odabella – Lucrezia Garcia
Foresto – Nikolai Schukoff
Leone – Stefan Cerny
Uldino – Andrew Owens
Foto Robert Rytina