Nezvyklé spojení hudby dvacátého a devatenáctého století nabídl v zaplněném Obecním domě koncert festivalu Pražské jaro. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pod vedením Vladimíra Válka na něm v první polovině nabídl české autory Luboše Fišera a Jaroslava Ježka, po přestávce čekala posluchače Wagnerova předehra k třetímu dějství opery Lohengrin a Triumfální symfonie E dur Bedřicha Smetany.
V Ježkově Koncertu pro klavír a orchestr sklidil aplaus pianista Tomáš Víšek. Koncert otevřelo Fišerovo dílo Double pro orchestr, označované jako „syntéza moderny a hudebních stylů klasických“, které je hudební koláží patnácti obrazů. Fišer je znám spíše jako autor filmové hudby, například ke snímkům Smrt krásných srnců, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech, nicméně podle hudebních odborníků jeho klasická díla patří k vrcholům české tvorby druhé poloviny dvacátého století.
Následoval Ježkův jazzově laděný Koncert pro klavír a orchestr z roku 1927, v němž se jako sólista představil Tomáš Víšek. Znalec české klavírní tvorby první poloviny dvacátého století nejdříve rozesmál publikum trochu chaotickým urovnáváním not, ale po provedení díla autora desítek písní pro Osvobozené divadlo se dočkal bouřlivého potlesku. V přídavku pak obecenstvo pobavil Ježkovým známým kouskem Bugatti step. Klavírní koncert napsal Ježek jako svou absolventskou práci na pražské konzervatoři. Zkušební komisi jím poněkud šokoval, protože celý koncert zkomponoval v jazzovém rytmu.
Program po pauze otevřela Wagnerova předehra k třetímu dějství opery Lohengrin, kterou Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK provedl již na Pražském jaru 2013 pod vedením Graema Jenkinse. Energická hudba je v ní obrazem zásnub rytíře Lohengrina s Elsou.
FOK poté posluchačům nabídl Triumfální symfonii E dur Bedřicha Smetany, dílo v tuzemských hudebních kruzích trochu opomíjené. Smetana ji začal komponovat v letech 1853 až 1854 u příležitosti oslav sňatku rakouského císaře a českého krále Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou. Z toho plyne citace císařské rakouské hymny, kterou byl Haydnův chorál Zachovej nám, Hospodine, jako centrální hudební téma symfonie.
Pro dirigenta Válka znamenal večer návrat na Pražské jaro po šesti letech. Nikoliv však se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, se kterým spojil dvacet šest let svého života, ale se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, u kterého zahájil v roce 1975 svou dirigentskou kariéru a působil zde až do roku 1987.
Foto PJ-Ivan Malý
