„K vrcholům beethovenovských oslav bude nepochybně patřit vůbec první české vystoupení jednoho z nejzajímavějších současných pianistů Igora Levita, v jehož podání zazní poslední tři skladatelovy sonáty, a recitál legendárního Daniela Barenboima, jehož koncert uzavře monumentální variační cyklus na Diabelliho valčík,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor. „Zahraniční pianistické hvězdy dále reprezentuje Francesco Piemontesi a Richard Goode. Z českých klavíristů se můžete těšit na Slávku Vernerovou.“ Vstupenky jsou v prodeji on-line prostřednictvím webu festivalu.
Přehlídku 1. listopadu zahájí Francesco Piemontesi, jehož předchází pověst citlivého umělce, který do detailu promýšlí každou frázi. „Dramaturgie letošního ročníku je rozkročená mezi hudbou vídeňských klasiků Mozarta, Schuberta a Beethovena a tvorbou autorů 20. století, jako jsou Debussy, Janáček, Suk. Festival příznačně zahájí Pět variací na téma Franze Schuberta od Helmuta Lachenmanna, jednoho z nejvýznamnějších německých skladatelů současnosti,“ upřesňuje dramaturg Josef Třeštík.
Slávka Vernerová patří k nejvýraznějším českým klavíristům. Koncertuje po celém světě – recitál odehrála ve slavném sále curyšské Tonhalle, vystoupila za doprovodu Royal Liverpool Orchestra, s velkým úspěchem hostovala na slavném londýnském festivalu BBC Proms – pod taktovkou Jiřího Bělohlávka a za doprovodu BBC Symphony Orchestra. Jako hold svému učiteli prof. Ivanu Moravcovi, který by se v listopadu dožil devadesáti let, pojala Slávka Vernerová program svého recitálu, jenž se uskuteční 3. listopadu. Zařadila na něj díla, která pod vedením jednoho z nejvýznamnějších českých i světových klavíristů nastudovala.
Před české publikum se po patnácti letech vrátí newyorská klavírní legenda Richard Goode, na festivalu vystoupí 5. listopadu. Svým koncertem na Pražském jaru v roce 2005 strhl publikum přednesem Beethovenova Druhého klavírního koncertu. „Goode, který mj. klavír studoval u Rudolfa Serkina, jej zahrál s obrovským smyslem pro výstavbu jednotlivých ploch i celku, s brilancí a lehkostí, zdobící všechny pasáže a gradující ke stále lepšímu výkonu v mistrně provedeném závěrečném Rondu,“ referovala tehdy v Hudebních rozhledech Hana Jarolímková. Chválou nešetří recenzenti ani dnes, kdy jeho zralost a zkušenost spojují s hloubkou, moudrostí a také přirozeností. A své umění předává i jako pedagog – před dvěma lety na Firkušného festivalu zazářil jeho žák Yekwon Sunwoo.
Vůbec poprvé se českému publiku recitálem 7. listopadu představí klavírista Igor Levit. Americký deník The New York Times jej označuje za „zásadního umělce své generace“. Když v květnu minulého roku za mohutného ohlasu odehrál recitál v newyorské Carnegie Hall, deník uveřejnil recenzi s nadpisem: „Pianista ve dvou hodinách předestřel působivou vizi života“. V témže měsíci Levit vystoupil na pódiu londýnské Wigmore Hall. „Málokdy je v sále při potlesku slyšet burácení jako při fotbalové Lize mistrů. Při včerejším recitálu Levit sklidil ovace plné hlasitých výkřiků obdivu a úžasné ticho nastalo po dohrání Goldbergových variací. Zasloužil si to? Naprosto,“ čteme ve svědectví recenze serveru Arts Desk.
Festival 12. prosince uzavře klavírista a dirigent Daniel Barenboim, jehož lze bez nadsázky označit za žijící legendu klasické hudby. Na festivalu Pražské jaro se poprvé objevil roku 1966 s Anglickým komorním orchestrem – už při prvním hostování se představil jako klavírista a dirigent v jedné osobě. Jeho další návštěva se odehrála roku 1986 s Orchestre de Paris, v jehož čele stál mezi léty 1975 a 1989. V nedávné době se do srdcí českého publika nesmazatelně vepsal, když s Vídeňskými filharmoniky zahájil Pražské jaro 2017 a Smetanův cyklus při této příležitosti uvedl po celé Evropě a v uvádění tohoto cyklu pokračuje i v následujících sezonách.
Pro závěrečný koncert letošního Firkušného festivalu připravil recitál k poctě Ludwiga van Beethovena, vždyť jen několik dní po tomto recitálu si celý svět bude připomínat 250. výročí jeho narození. Večer uzavřou Beethovenovy slavné variace na Diabelliho vlačík. Skladatel a hudební nakladatel Anton Diabelli v roce 1819 zkomponoval třicet dva taktů dlouhý valčík v C dur a poslal jej etablovaným rakouským skladatelům s nadějí, že na něj každý z nich složí jednu variaci. Kolem padesáti z nich přijalo Diabelliho výzvu. Mezi oslovenými byl i Beethoven, který ovšem variací napsal hned třicet tři. Vzniklo tak hodinu trvající dílo vrcholící mohutnou fugou, které tvoří spolu s Bachovými Goldbergovými variacemi vrchol variačního žánru repertoáru klávesových nástrojů.
