Tomáš Netopil přispívá díky své mezinárodní kariéře dirigenta k získání interpretačních hvězd za přátelských podmínek a určitě se podílí i na příjemné atmosféře festivalu i akademie, které se letos účastní studenti z jedenácti zemí světa. Akademické workshopy i diskuse jsou, podle jeho slov, otevřené i veřejnosti.
Jednou ze zajímavých produkcí projektu je v tomto roce unikátní scénické provedení zkrácené verze barokní opery Henryho Purcella Dido a Aeneas 19. srpna 2025 v secesním sále Psychiatrické nemocnice Kroměříž v režii Jany Tajovské Krajčovičové, protože se do ní zapojí i vybraní žáci ZUŠ v Kroměříži v kombinaci s profesionály. Závěrečné dva večery 20 a 21. srpna jsou pak věnovány koncertům mladých umělců. Vzhledem k cílové skupině mladých i místu konání, kde žije lidová hudba, se festival zaměřuje i na produkci různých žánrů a jejich propojení. PR název „Hrubá hudba“ (míněno lidová, poprock, world a elektronika) upoutá pozornost svou ojedinělostí, i když může budit i rozpaky, alespoň u mě (open air koncert 16. srpna).
Zahajovací koncert 14. srpna se konal v rozlehlém Sněmovním sále Arcibiskupského zámku. Po stručném přivítání ředitelem festivalu Tomášem Netopilem zazněla krátká Sonata à 4/ Sonáta pro 4 nástroje varhaníka a skladatele italského původu Alessandra Pogliettiho, nalezená v archivu kroměřížského zámku spolu s dalšími jeho skladbami, kterými si – údajně – získával přízeň olomouckého biskupa Karla II z Lichtensteinu-Castelcorna (hodnostáře, nechvalně spojovaného s čarodějnickými procesy a rekatolizací na Olomoucku, a to s vidinou vyřešení svého majetkového sporu). Krátká skladba pro čtyři nástroje vykazuje pro něj typické rychlé střídání pomalých a rychlých rytmických částí s genetickou vazbu na dvorský tanec.
Další program uvolněně, jak je u ní zvykem, uvedla cembalistka německého původu, děkanka hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi. Na tomto koncertě hrála na jednomanuálový nástroj z dílny Víta Bebara v dobové funkci basové harmonické a rytmické podpory spolu s violoncellem a loutnou.
U kontrapunktické skladby anglického barokního skladatele Henryho Purcella Three Parts Upon a Ground / Tři party nad basem pro troje housle a bas Z 731, upozornila Barbara Maria Willi jednak na barokní praxi zpracovávání témat více autory, jednak na harmonicky zajímavý styl skladby, zejména v jejím závěru, kdy se disonance generují jako prvek napětí a ozvláštnění především průtahy, vertikálním střetem kontrapunktických hlasů nebo zdobením. Skladba existuje ve dvou verzích – jedné v F dur pro flétnu, druhé D dur pro troje housle a bas, což byla nástrojová kombinace, která vycházela z dřívější dobové praxe. U složitější sazby rychlých částí nebyl zvuk v rozlehlém sále zrovna čitelný.
Následné číslo – árie Ireny z oratoria Theodora (HWN 68 z r. 1749) Georga Friedricha Händela vyšla zvukově daleko příznivěji, protože sál svědčil hlasu s doprovodem malého ansámblu. Z tohoto oratoria zazněly dvě árie Ireny, přítelkyně křesťanské mučednice Theodory. V první části As with Rosy Steps the Morn/Tak jako jitro s růžovými kroky kráčí vpřed a zahání stíny noci… Symbolickému významu textu vítězství Světla nad Tmou i žánru oratoria odpovídá klidnější výpravný ráz melodiky, tentokrát v temnějším témbru. Druhá árie Ireny Bane of Virtue, Nurse of Passion /Prokletí ctnosti, sestra vášně z druhého aktu je dramatičtější a temnější, protože klade do kontrastu křesťanské a pohanské hodnoty. Citát známe ovšem i z pozdějšího kontextu hodnot ošetřovatelství.
Již v první árii vyniklo hlasové mistrovství Belly Adamové v rozsahu výrazu od dramatizace ve střední části k pianissimovému zjemnění do krásně znějící sóla, upoutala i lehkost provedení hlasových ozdob. Ve druhé árii vynikl zase především rozsah hlasu od výšek po temné nízké polohy, kdy si její hlas uchovává barevnou vyrovnanost. Koloratury v nízké poloze jsou navíc velmi náročné.
V kontrastu k této vážnější látce byl program doplněn o lehčí milostné téma, které rozkrylo jemnější rejstřík Adamové, a to písní z První knihy písní Come Again, Sweet Love /Vrať se, sladká lásko pozdně renesančního anglického loutnisty Johna Dowlanda. V sólovém loutnovém úvodu přichází zpěvačka bosa uličkou mezi diváky, připojuje se soubor. Sladká jemná píseň znovu končí loutnovým sólem po verších „Vidět tě, slyšet, dotknout se, líbat a zemřít s tebou v nejsladším souznění“. Pohyblivost hlasu a krásný tón ve vysokém rejstříku se uplatnil i v árii alegorické postavy Pleasure There in the Myrtle Shades Reclined/ Tam, spočinuvší ve stínech myrthy… z Händelovy opery Herkules, HWV 60 (1744).
Z instrumentálních skladeb byly na program zařazeny ještě kompozice Heinricha Ignaze Franze von Biber, Giovanni Battisty Fontany a Johanna Pachelbela.
Česko-rakouský skladatel Heinrich Ignaz Franz von Biber byl ve své době vnímán především jako houslový virtuóz. Pro náš koncertní život byl objeven teprve nedávno. Od r. 1668 působil na kroměřížském dvoře jako houslista a kapelník, od r. 1684 byl kapelníkem v Salzburku. Odkud posílal, podobně jako Poglietti, své skladby i biskupovi Karlu II, takže jeho uvedená Sonata à 3 /Sonata pro tři nástroje byla nalezena v zámeckém archivu. Na koncertě zazněla v provedení dvou houslí a violy podepřenými tradičně „basovými“ nástroji loutny, violoncella a cembala. Je rytmometricky složitější především pro souhru komplikovanou náročným zdobením. Sólo si předávají jednotlivé nástroje – viola, druhé a první housle. Je to jakýsi „rozhovor“ nástrojů, závěrečná souhra pak působí gradačně. Tato nástrojová sazba zní v sále čitelně a posluchači oceňují výraz i virtuozitu skladby.
Giovanni Battista Fontana byl pro posluchače spíše překvapením. Jeho Sonata No. 3 à 3 violini/ Sonata pro troje housle působí v rychlých částech tanečně a skočně, v pomalých s průtahy a zdobením emotivně. Fontana je autorem jedné z nejstarších tištěných sbírek sólových sonát (vyšla 1641), kam patří i uvedená skladba. Sonata, propojující v sobě instrumentální virtuozitu a emocionalitu se stala, i díky komornímu nástrojovému obsazení, oblíbenou formou. V provedení souboru vynikla emotivnost melodiky i lehkost zdobení.
K nejznámějším a nejobtížnějším instrumentálním kusům koncertu patřil Canon a Gigue německého barokního autora Johanna Pachelbela, resp. známý je především Kánon. Nad ostinátním basem, který se stal vzorem barokní harmonie, se rozvíjí variační figury od jednoduchých po šestnáctinové běhy, synkopace a variace. Skladba tak postupným narůstáním graduje. Z variačních imitací vznikají i ozvláštňující disonance. Na kánon navazuje rychlá Gigue, původně tanec v 12/8 taktu, která, opět díky akustice sálu, nezní prokresleně, jak by bylo optimální, i když se Barbara Willi snaží maximálně zvýraznit pulz skladby.
Koncert byl celkově dramaturgicky promyšlený, bravurně zahraný. Hvězdou večera ovšem byla především Bella Adamová, která pro neutuchající potlesk přidávala dramatickou virtuózní árii krále Serse (Xerxes) ze stejnojmenné Händelovy opery (1738) psanou pro kastráta Caffarelliho Crude furie degl´orridi abissi /Kruté běsnění hrůzných propastí, vylezte, přijďte ke mně! Nakonec dodala ještě odlehčeně píseň Johna Dowlanda. Večer byl úspěšným zahájením festivalu a akademie.
Zahajovací koncert Academy Kroměříž
14. srpna 2025, 19:30 hodin
Sněmovní sál Arcibiskupský palác
Program:
Allesandro Poglietti: Sonata ä 4
Henry Purcell: Three Parts Upon a Ground Z. 731
Georg Friedrich Händel: As with Rosy Steps the Morn, árie Ireny z oratoria Theodora
Heinrich Ignaz Franz von Biber: Sonata à 3
Giovanni Battista Fontana: Sonata No. 16 à 3 violini
Přestávka
John Dowland: Come Again, Sweet Love doth Now Invite
Johann Pachelbel: Canon & Gigue
John Dowland: Come Again, Sweet Love doth Now Invite
Johann Pachelbel: Canon & Gigue
Georg Friedrich Händel: There in Myrtle Shades Reclined, árie z opery Hercules
Georg Friedrich Händel: Bane of Virtue, Nurse of Passions, árie Ireny z oratoria Theodora
Účinkující:
Bella Adamová – mezzosoprán
Collegium Colloredo:
Tomáš Netopil, Jana Anýžová, Vojtěch Zajíc – housle
Václav Křivánek – viola
Petra Machková Čadová – violoncello
Barbara Maria Willi – cembalo
Kateřina Maňáková – loutna
