Epoque Quartet si již přes dvacet let úspěšně klestí cestu hudebním světem, která není pro klasické kvartetní obsazení zcela běžná. Všichni jeho hráči skvěle jazzově cítí, mají komorní cítění i sólistické ambice, a tak svoji pozici ve skladbě proměňují citlivě podle smyslu partitury. Není divu, že soubor je vyhledávaný partner pro větší projekty doma či v zahraničí. Pro svá vystoupení volí díla napříč žánry, proto jejich koncerty jsou plné příjemné, poslechově vstřícné hudby z oblasti jazzu i popu, filmové hudby a dalších nonartificiálních žánrů. Především je třeba však mluvit o mimořádné konstelaci hráčů, členů souboru Epoque Quartet. Kdo se v této branži jenom trošku pohybuje, ví, jak je těžké najít hudebníky tohoto typu. Mnoho hráčů z různých institucí klasické hudby si přivydělává hraním nonartificiální hudby, ale většinou v kvalitě nepřevyšující běžný průměr. Mnozí dokonce při prvním seznámení zjistí, že jim to jejich klasické hudební vzdělání a návyky neumožňují vůbec dělat. Ten, kdo ale alespoň na chvilku zahodí svoji akademickou masku a najde si k sobě další podobné nadšence, zažije neopakovatelné okamžiky muzikantské náruživosti a pocit štěstí. Epoque Quartet je sdružení skvělých hudebních nadšenců předávající svůj entuziasmus ze hry publiku, a to jej s radostí sdílí.
Z povahy nasměrování souboru pochází též fakt, že nehraje velké cyklické formy, a tak visí nad jejich uměleckým profilem jediný otazník, jak se interpretačně vyrovnává s rozměrnějšími kompozičními plátny. Pozitivní odpověď na uvedenou otázku nastiňuje provedená skladba Sluneční hodiny Jana Kučery, „dvorního“ skladatele Epoque kvartetu, obsahující rozměrnější vysoce kontrastní části související spolu nejenom v sousedství, ale i na dálku. Zde soubor našel přesvědčivé interpretační nástroje tmelící kompozici do ujednocené formy. Skladba zapadala do trojice autorových kompozic Zrození, Sluneční hodiny a Pljeskavice. Ukázaly svrchovanou skladatelovu kompoziční techniku zasahující sféry od minimalismu Philipa Glasse (doložitelné v Kučerově skladbě Zrození) až ke stylovým návratům hudby 20. století či neofolkorismu (Pljeskavica). Využívá též mikrointervaly – viz začátek skladby Sluneční hodiny. Vše, co dělá, má vyhraněný obsahový smysl. Skladby Jana Kučery svým stylem velmi dobře zapadly do nasměrování souboru, a tak jej Epoque Quartet hraje s velkým zápalem doma i v zahraniční. V autorových skladbách, které zazněly na večeru, lze identifikovat další poučné detaily. Z nich vyjímám především citlivé vybalancování formy řešící rozpor mezi minimalisticky pomalým vývojem patternu a časovou úsporností klasicky budované kompozice (oscilaci mezi krajně odlišnými kompozičními metodami Jan Kučera využívá v humorné rovině například i ve své opeře Rudá Marie). Jiným poučným aspektem autorova kompozičního myšlení je jeho schopnost přesně dávkovat míru odlišnosti sousedních dílů, především pak z ní odvozenou dovednost vyprofilovat charakter okamžiku jejich proměny. Velmi na mě zapůsobilo řešení návazností ve skladbě Pljeskavica, kde strmost tonálních skoků dosahovala skutečně mimořádné účinnosti.
Škoda, že v programu nebylo uvedeno, kdo vytvořil aranžmá převzatých skladeb. Kvartet v nich zněl v nápadité instrumentaci. Jednotlivé úpravy též mnohdy vystihovaly charakter původního žánru skladby. Příkladem může být Minor Swing Django Reinhardta (1910–1953), slavného belgického swingového kytaristy 40. let, představitele romské větve dobového jazzu. Svá původní znění připomněly též skladby Ástora Piazzolly či stěžejní téma Johna Williamse z filmu Schindlerův seznam. Patrně největší metamorfózou prošla hudba ke slavné krimikomedii Velký blondýn s černou botou Vladimíra Cosmy, kde se objevily i názvuky maďarské cimbálové hudby. Proměny, které transformovaly všechna slavná témata do nových odstínů, nebyly však dílem bezbřehého tápání v duchu „hlavně šokovat“, ale zapadaly do širších smysluplných stavebných koncepcí aranžmá.
Koncert byl prodchnut nejen hráčskou brilancí a přívaly dynamiky, ale i celkovou příjemnou předvánoční atmosférou v publiku. Tu podpořily i vtipné vstupy členů souboru, kteří komentovali některé skladby. Žižkovské Atrium připravilo posluchačům příjemný adventní umělecký zážitek.
Komorní řada: Epoque Quartet
13. prosince 2022, 19:30 hodin
Atrium na Žižkově, Praha
Program:
Jan Kučera: Zrození, Sluneční hodiny, Pljeskavica
Django Reinhardt: Minor Swing
Astor Piazzolla: Ave Maria
Vladimir Cosma: Le Grande Blond Avec Une Chaussure Noire
John Williams: Schindlerův seznam
Pat Metheny: Jaco
Astor Piazzolla: Adios Nonino & Libertango
Účinkující:
Epoque Quartet
