Pavel Bílek (25. února 1947 Praha – 30. září 2016) byl významný český scénograf, architekt, malíř a grafik. Patřil k nejlepším žákům profesora Josefa Svobody a během své umělecké dráhy úspěšně reprezentoval českou výtvarnou kulturu v mezinárodním prostředí německojazyčného divadla.
Životopis
Pavel Bílek se narodil v Praze, kde v roce 1966 maturoval na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově. V roce 1972 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u profesora Josefa Svobody, jednoho z nejvýznamnějších světových scénografů. Svou první scénografii realizoval ještě během studií v roce 1970 pro Divadlo za branou k Shakespearově hře Marná lásky snaha v režii Otomara Krejči. Po podpisu Charty 77 emigroval v roce 1978 s rodinou do Vídně, kde žil až do návratu do České republiky. V posledních letech života se usadil na jižní Moravě, kde se věnoval architektonickým projektům a volné tvorbě.
Tvorba
Do roku 2004 vytvořil Bílek scénografické návrhy k více než osmdesáti inscenacím. Působil především v prestižních divadlech německojazyčné oblasti – ve vídeňském Burgtheatru, Volksoper, Theater an der Wien, dále v Salcburku, Hamburku a Curychu. Mezi jeho nejznámější práce patřila scénografie pro inscenaci Gogolova Revizora v režii Pavla Kohouta v Burgtheatru (1979) a spolupráce na světové premiéře Kohoutovy hry Marie bojuje s anděly (1981). V České republice se jako jeho poslední divadelní práce uskutečnily scénografie ke komparaci oper La bohéme Leoncavalla a Pucciniho (2003) a k Pikové dámě Čajkovského (2004) ve Státní opeře Praha.
Význam
Bílek reprezentoval českou scénografickou školu profesora Svobody v mezinárodním měřítku a dosáhl významných úspěchů v konkurenčním prostředí německojazyčného divadla. Spolupracoval s řadou renomovaných režisérů a přispěl k mezinárodnímu uznání české divadelní kultury. Kromě scénografie se uplatnil také jako ilustrátor, malíř a grafik – v roce 1983 obdržel ve Vídni cenu za nejlepší divadelní plakát roku.
Zajímavosti
Bílek se ve vídeňském exilu stal klíčovým spolupracovníkem dramatika Pavla Kohouta, pro něhož vytvořil scénografie k několika inscenacím. Po návratu do České republiky se věnoval nejen divadlu, ale i architektuře. Zemřel po krátké nemoci ve věku 69 let, právě v době, kdy české divadlo slavilo obnovení Státní opery po rozsáhlé rekonstrukci.