Kateřina Bilejová je česká tanečnice a performerka specializující se na body weather, odnož japonského tance butó. Působí především v oblasti experimentálního pohybu a improvizace, kde se věnuje prolínání tance s hudbou a dalšími uměleckými disciplínami.
Životopis
Kateřina Bilejová studovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde také v současnosti působí jako knihovnice. V oblasti tance se specializovala na body weather, pohybovou disciplínu založenou japonským choreografem Minem Tanakou. Tato metoda vychází z filosofie, že tělo není oddělené od prostředí, ale tvoří s ním jeden celek, přičemž pohyb vzniká jako reakce na vnější podněty prostřednictvím propustné kůže. Body weather představuje komplexní performativní trénink, který není pouze systematickou metodou, ale spíše ztělesněným filosofickým přístupem k tréninku, performanci i každodennímu životu.
Tvorba
Bilejová je významnou členkou pražské improvizační skupiny IQ+1, kterou založila v roce 2010 společně s dalšími experimentátory. Skupina se věnuje neidiomatické improvizaci a vytváří abstraktní koláže spojující tóny s různými zvuky a ruchy. Ve skupině zastává roli tanečnice označovanou jako „body weather performer“. Spolupracuje také s volným sdružením CreWcollective, kde vystupuje po boku dalších performerů jako Zdenka Svíteková, Radim Klásek nebo Jana Novorytová. Její vystoupení se vyznačují soustředěním energie do nitra, kde před diváky předstupuje jako mystická žena s prsty kreslícími magická zaklínadla a pohledem šamanky v tranzu.
Význam
Bilejová představuje jednu z mála českých reprezentantek body weather techniky, čímž přispívá k rozvoji alternativních pohybových forem v České republice. Její přístup k improvizaci a mezioborové spolupráci obohacuje českou experimentální scénu o nové impulzy z japonské pohybové kultury. Prostřednictvím své práce propojuje tradiční východní filosofii pohybu se současnými evropskými formami performance artu.
Zajímavosti
Během nahrávání alba s IQ+1 tančila, i když to nebylo na výsledném záznamu vidět ani slyšet. Na koncertech často improvizuje i pro ty diváky, kteří na představení nepřišli – například když se během vystoupení odplazí za plentu oddělující sál od baru. Kombinuje svou uměleckou kariéru s prací knihovnice na univerzitě, což představuje neobvyklé spojení akademického a performativního světa.
Související články
Když tančí i světlo a hudba
Patnáctidenní zahájení patnácté sezony divadla Ponec je v plném proudu. Ponec má v podtitulu „divadlo pro tanec“, a to v tom nejširším smyslu. Novou sezonu otevírá tanečním…