Heinrich Ignaz Franz Biber

Heinrich Ignaz Franz Biber von Bibern byl čechorakouský skladatel a houslista, který patřil mezi nejvýznamnější tvůrce houslové hudby 17. století. Rodák z Čech se proslavil nejen jako virtuózní houslista, ale především jako průkopník pokročilých technik hry na housle a autor hudby vynikající technické náročnosti a expresivní síly.

Životopis

Biber se narodil 12. srpna 1644 ve Stráži pod Ralskem v Čechách jako syn polního strážce. První významné postavení získal v roce 1668 jako komorník a hudebník biskupa olomouckého v moravském Kroměříži. V roce 1670 však bez povolení opustil svého zaměstnavatele a přešel do služeb salcburského arcibiskupa, kde strávil zbytek života. V Salzburgu postupně stoupal v hierarchii od komorníka přes zástupce kapelníka až po kapelníka a děkana pěvecké školy v roce 1684. V roce 1690 byl císařem Leopoldem I. povýšen do šlechtického stavu. Zemřel 3. května 1704 v Salzburgu ve věku 59 let.

Tvorba

Biberova tvorba zahrnovala především sakrální hudbu, komorní skladby a zejména virtuózní díla pro housle. Nejslavnějším dílem jsou Rosenkranzsonaten neboli Mystery Sonatas – cyklus patnácti sonát pro housle a basso continuo s finální passacaglií, kde každá sonáta používá jiné ladění houslí (scordatura). Dalším monumentálním dílem je Missa Salisburgensis pro 53 hlasů komponovaná k 1100. výročí založení salcburského arcibiskupství v roce 1682. Složil též opery, další sakrální skladby a komorní hudbu včetně slavné Battalia věnované bohu Bacchovi. Mistrovsky ovládal kontrapunkt a variační techniky.

Význam

Biber byl považován za jednoho z nejlepších houslistů své doby v celé Evropě a historik Charles Burney ho v 18. století označil za nejlepšího houslového skladatele 17. století. Jeho pokročilá houslová technika umožňovala hru v šesté a sedmé poloze a složité polyfonie s dvojhmaty. Průkopnicky využíval scordaturu – přeladění houslí pro dosažení specifických barev tónu a technických možností. Po dlouhém zapomnění byla jeho hudba znovu objevena na počátku 20. století a dnes patří k pravidelně hranému repertoáru barokní hudby.

Zajímavosti

Mystery Sonatas zůstaly neznámé až do roku 1905, kdy byly poprvé publikovány, více než 200 let po Biberově smrti. V rukopise byla každá sonáta doprovázena mědirytinou znázorňující příslušné růžencové tajemství. Jeho životní motto znělo „Fidem in fidebus“ – slovní hříčka znamenající „víra v housle“ nebo „víra ve struny“. Battalia obsahuje netradiční techniky jako úder smyčce o nástroj a protkání papíru strunami pro dosažení specifických efektů.