Margita „Gita“ Abrahámová (13. listopadu 1933 Moravský Svätý Ján – 12. února 2005 Brno) byla významná operní pěvkyně se sopránovým hlasem, která působila především v československých operních divadlech. Proslula zejména interpretací velkého italského repertoáru a oper Leoše Janáčka.
Životopis
Gita Abrahámová se narodila v moravském slovenském městě Moravský Svätý Ján. Své hudební vzdělání získala na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě u profesorů Imricha Godina a Margity Česányiové, následně pokračovala ve studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Bohumila Soběského. Po ukončení studia v roce 1958 nastoupila jako sólistka do opery Štátného divadla v Košicích, kde působila až do roku 1969. Poté přešla do Národního divadla v Brně, kde zůstala až do konce své aktivní kariéry v roce 1990. Zemřela v Brně ve věku 71 let.
Tvorba
Abrahámová se specializovala na mladodramatický a vysokodramatický sopránový repertoár. Mezi její nejslavnější role patřily verdiovské postavy jako Leonora v Trubadúru, Alžběta v Don Carlosovi, titulní role v Aidě a Amélie v Maškarním plese. Vynikla také v interpretaci oper Leoše Janáčka – ztvárnila Kostelničku i Jenůfu v Její pastorkyni, Káťu Kabanovou i Kabanichou v Káti Kabanové a Emilii Marty ve Věci Makropulos. Z českého repertoáru účinkovala jako Libuše, Mařenka v Prodané nevěstě, Vendulka v Hubičce a Milada v Daliborovi. Zpívala rovněž Toscu, Turandot, Leonoru ve Fideliu a další významné sopránové role světového repertoáru.
Význam
Gita Abrahámová byla jednou z předních sopranistek československé operní scény druhé poloviny 20. století. Její tmavý sopránový hlas s velkým fondem a muzikální bezprostřednost ji předurčovaly k velkému dramatickému repertoáru. Kritiky byla oceňována za hereckou citlivost a pěveckou techniku. Vedle operního repertoáru byla také vyhledávanou koncertní zpěvačkou. Její nahrávky, včetně záznamu Smetanova Dalibora z roku 1977, dokumentují vysokou úroveň jejího umění.
Zajímavosti
Abrahámová účinkovala také v rozhlasových a televizních realizacích, mimo jiné v Cikkerově opeře Vzkriesenie. V Brně zpívala při jevištním provedení Janáčkovy Glagolské mše s baletním souborem v režii Pavla Šmoka v prosinci 1969. Vrcholem její janáčkovské interpretace bylo ztvárnění Emilie Marty na janáčkovském festivalu v roce 1978, které kritik Miloš Štědroň označil za výkon plně reprezentativní v prostředí festivalu.