Jako první zazněl Smyčcový sextet d moll, op. 70 Souvenir de Florence Petra Iljiče Čajkovského. Skladba se rodila zdlouhavě šest let bez velkého skladatelova nadšení, považoval dle jeho slov formu „šesti nezávislých, a přesto homogenních hlasů“ za nepředstavitelně obtížnou a ještě si to zkomplikoval fugou ve 4. větě. Svůj sextet po premiéře označil dokonce za „neuvěřitelně špatný po všech stránkách“ a přepracoval jej do dnes uváděné a s úspěchem přijímané verze. Sextetu se ujalo Quartetto di Cremona a violista Šimon Truszka (z Pavel Haas Quarteta) se slovenským cellistou Peterem Jarůškem. Slyšeli jsme solidní přednes, kantilény s velkým romantickým vibratem a doprovodem pizzicata (Adagio), ale i čistě sladěné akordy hrané rovným tónem bez zachvění (Allegro moderato). Nástroje vedly mezi sebou vyrovnané dialogy. Občas jsme slyšeli typické Čajkovského motivy jako z Louskáčka nebo jako ze Smetanova Vyšehradu, šumění balalajek (nebo mandolín – když jsme v té Florencii?), někdy urputné výpady jako u Janáčka a to vše završené fugou. Díky tomuto mezinárodnímu seskupení jsme mohli poznat velmi pestrou podobu Čajkovského.
Poté jsme se již mohli těšit na Smyčcový oktet Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v podání amerického Dover Quarteta a Bennewitzova kvarteta. Od prvních taktů mě oslovila jejich oslnivá muzikálnost a charisma, dobře zvolená svěží tempa, jemná a elegantní dynamika, většinou spíše odlehčená, jiskřivá a hravá, jejich technická dokonalost a hlavně dokonalá souhra – jako by spolu nacvičovali odjakživa. Všichni viseli očima na Joeli Linkovi u prvních houslí a následovali jej s naprostou přesností. Fišer byl výrazným lídrem, vedl mladé spoluhráče s kuráží a virtuozitou. Jestliže se větší část oktetu nesla v lehkých a dynamicky jemně tvarovaných frázích (Andante), o to robustnější byl nástup Presta se strhující fugou. Mendelssohnova hudba i tihle energičtí mládenci s jedinou dívkou ve svém středu (Julianne Lee) zanechali silný dojem.
O tom, že je kvarteto spíše mužská záležitost, jsme se mohli přesvědčit v následujícím čísle: Dvořákově Serenádě E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B 52. Své síly na pódiu spojili členové šesti kvartet a dva kontrabasisté, ale mezi těmito 23 hráči byly pouze dvě ženy, houslistky. Jedna z nich usedla na místo koncertního mistra – Veronika Jarůšková z kvarteta Pavla Haase. Dále se zúčastnili členové kvartet z Doveru, Cremony, Bennewitzova, Sedláčkova, Zemlinského a basisté Petr Ries a Adam Honzírek. Bylo fantastické slyšet celý orchestr poskládaný ze samých sólistů. A také ze špičkových nástrojů. Ta barva souboru byla úžasná a ke slavné Dvořákově Serenádě se výborně hodila. Sladké smyčce (1. věta Moderato) vystřídaly vášnivé akcenty v triu (Menuetto) nebo prudké Finale. Hráči si dali záležet na tvarování každého tónu, nic nebylo ponecháno náhodě nebo rutině, nikdo tam nebyl jen do počtu. Mezi hráči jsme mohli zahlédnout úsměvy, pohodu, jak si spolu notují, respektují se a sledují ve dvojicích. A dopřáli si i jeden žertík: dvěma cellistům, kteří – jak se ukázalo – slavili narozeniny, zahráli melodii „Happy Birthday“. Když je nadšené publikum nechtělo propustit, zopakovali znovu kus triumfálního Finale. Byl to nevšední zážitek a od festivalu dramaturgicky výborný a osvěžující nápad.
Svatava Barančicová
Dvořákova Praha: Gala koncert spojených smyčcových kvartet
Pondělí 23. září, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program:
Petr Iljič Čajkovskij: „Souvenir de Florence“, smyčcový sextet d moll, op. 70
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcový oktet Es dur, op. 20
Antonín Dvořák: Serenáda E dur pro smyčcové nástroje, op. 22, B. 52
Účinkující:
Petr Ries – kontrabas
Šimon Truszka – viola
Peter Jarůšek – violoncello
Adam Honzírek – kontrabas
Pavel Haas Quartet
Dover Quartet
Quartetto di Cremona
Bennewitzovo kvarteto
Zemlinského kvarteto
Sedláčkovo kvarteto
