Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Dvořák hodný rozhlasových symfoniků, sólistka v Mendelssohnovi ale nepřesvědčila
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Dvořák hodný rozhlasových symfoniků, sólistka v Mendelssohnovi ale nepřesvědčila

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově pokračoval druhým festivalovým dnem a naprostou klasikou mezi hudební literaturou. Koncert pro housle a orchestr e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho patří k základnímu repertoáru každého houslisty stejně jako Osmá Dvořákova do repertoáru velkého orchestru. Ač byl koncert příjemným zážitkem pro posluchače, sólistka Maria Solozobova v Mendelssohnově koncertu přinejmenším selhala.

Průša Jan
Published: 16/07/2017
Share
4 Min Read
SHARE
Maria Solozobova, Conrad van Alphen, Symfonický orchestr Českého rozhlasu – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 15. 7. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz)

V čele rezidenčního festivalového orchestru, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, stanul nizozemský dirigent Conrad van Alphen. Jeho sympatické a nijak interpretačně nevybočující vedení orchestru se k estetice krumlovského festivalu příjemně hodilo. Se symfoniky nejprve uvedl Brahmsovu Akademickou slavnostní předehru c moll pro orchestr, op. 80. Ta byla příjemným dramaturgickým prvkem koncertu, zahraná tempově standardně, jednotně a příjemně přirozeně. Závěrečná část s Gaudeamus igitur připomínala zdůrazněný pochod.

Na Mendelssohnův houslový koncert se vždy srdečně těším. Jeho jásavý obsah a přirozená a zářivá melodičnost ve mně vyvolává pocity blaženosti a odpoutává mě od jakýchkoli pocitů zlosti. Sólista by měl dokázat akcentovat tu zářivost skladby a vybarvit svým hráčským uměním všechna místa v partituře. Ta hudba má být jemná a plná napětí, radostných tónů a má pomalu gradovat v záplavě citů.

Houslistka Maria Solozobova ale nijak nepřesvědčila. Její výkon byl jako celek roztříštěný a několikrát se slyšitelně dopustila citelných nepřesností. Kolísavost její hry byla patrná především v expresivních částech koncertu, naopak v pomalých momentech se snažila o vyrovnanou hru. Její výkon se tak několikrát razantně změnil. Koncert má přirozeně plynout a sólista dotvářet tuto přirozenou citovou hudbu svým bezprostředním a ryzím muzicírováním. Marii Solozobové se nepodařilo vytvořit ani jednu z těchto vlastností. K finálnímu hodnocení jistě přispěla i nelichotivá akustika sálu, ovšem již začátek byl velmi těžkopádný a monotónní. Bez přirozeného napětí, o které se sice orchestrální hráči pokusili, ovšem bez odezvy sólistky. Po citelných chybách ve hře, nepřirozené akcentaci a slyšitelné nervozitě byla závěrečná kadence první věty spíše pokusem bez záplavy citové krásy. Závěr věty negradoval a spíše jen tak plynul. Andante bylo o poznání příjemnější. I souhra s orchestrem zde nabrala mnohem lepší obrysy než v ostatních částech koncertu. V těchto místech se interpretace přiblížila ke standardní interpretaci koncertu. V závěrečné větě se bohužel vrátily četné problémy z věty první a ve zdůrazněném závěru byl koncert efektně uzavřen. Sólistka se dočkala silného potlesku ve stoje, ovšem koncert byl bez přídavku.

Dvořákova Osmá symfonie G dur, op. 88 byla v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu, stejně jako počáteční Brahms, příjemnou, standardní, vyrovnanou a přirozenou skladbou. Conrad van Alphen častokrát za pultem až tančil, ovšem většinou se nepokoušel o žádné interpretační inovace a mohlo se tak zdát, že dal hráčům plnou důvěru v jejich interpretační představě. Ta akcentovala klasického Dvořáka, radostné momenty napříč symfonií i rozličné charaktery jednotlivých vět. První v závěru široce vyvrcholila, druhá věta byla naplněna upřímnou citovostí a romantickou náladou. Finále bylo nezvykle jemné, i když počáteční rázná fanfára tomu zprvu nenasvědčovala. Příjemný a klasický Dvořák, hodný rozhlasových symfoniků.


Hodnocení autora recenze: 70%


Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2017
Dirigent: Conrad van Alphen
Maria Solozobova (housle)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
15. července 2017 Zámecká jízdárna Český Krumlov

program:
Johannes Brahms: Akademická slavnostní předehra c moll pro orchestr, op. 80
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Koncert pro housle a orchestr e moll, op. 64
= přestávka =
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur, op. 88

www.festivalkrumlov.cz

TAGGED:Antonín DvořákConrad van AlphenFelix Mendelssohn-BartholdyFestival KrumlovJohannes BrahmsMaria SolozobovaSymfonický orchestr Českého rozhlasu
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Fotbalista tenorem a hrdina z Kavkazu. Zurab Sotkilava a Zurab Andjaparidze
Next Article Čajkovského Labutí jezero u nás a v blízkém zahraničí
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up