Zajímavý program nabídla Prague Philharmonia 24. září 2024 ve svém donátorském cyklu v Lobkowiczkém paláci. S komorním orchestrem vystoupili dva virtuózní hráči na fagot – Tomáš Františ a Francouzka Sophie Dervaux, která se toho večera prezentovala i jako dirigentka. Nejvíce jsme byli zvědaví na novodobou premiéru Koncertu pro dva fagoty a orchestr Václava Neukirchnera, českého skladatele (1805–1889), který fagotu věnoval velké množství instruktivních ale i přednesových skladeb. Partituru koncertu objevil Tomáš Františ v archivu Pražské konzervatoře, kde odpočívala dlouhá léta mezi vyřazenými notovými materiály. Podle slov Františe to zdaleka není poslední „úlovek“, který archiv skrývá. Václav Neukirchner, absolvent Pražské konzervatoře, byl fagotistou Stavovského divadla, později 1. fagotista ve Stuttgartu. Nesmírně posunul technické možnosti nástroje a po vzoru velkých klavírních či houslových virtuózů 19. století udivoval svým mistrovstvím jako sólista celou Evropu.
Oba fagotisté za virtuozitou svého předchůdce v ničem nezaostali a s party jeho třívětého koncertu si poradili výtečně. Obdivovala jsem skutečně dlouhé fráze hrané na jeden dech v první větě Allegro moderato. Bylo zábavné pozorovat, jak se ve třetí větě s úsměvem a lehkostí předhánějí v rychlých brejcích jeden za druhým, jako by mezi nimi šlo o tajný souboj, kdo to dokáže líp. Po hudební stránce koncert nepřináší velká témata, spíše fádní melodiku občas lidově zabarvenou (Andante cantabile), na kterou se navěšují bohaté a efektní variace a figury, jak už to v literatuře tohoto žánru bývá. Občas si Neukirchner vypůjčil i z Beethovena (rázné akordy orchestru ve třetí větě Polonaise).
Poté uvedla Sophie Dervaux Mozartův Koncert pro fagot a orchestr B dur KV 191, nesmírně oblíbené a známé dílo, které je svaté všem fagotistům. Byl to vůbec první sólový koncert pro dřevěný dechový nástroj, který Mozart ve svých osmnácti letech napsal. Je efektní a zároveň napsaný s porozuměním pro danosti nástroje. Francouzská fagotistka jej pojala s obrovským technickým nadhledem, rychlé běhy a trylky byly ještě rychlejší, než jsme zvyklí slýchat, doslova se nad těmi tempy tajil dech. Rovným tónem bez vibrata, ale o to více tvarovaným citlivou dynamikou, podala kantilény v pomalé větě Andante ma adagio. Mělo až kontemplativní výraz. Když právě nehrála, otočila se do orchestru a řídila jej energickým gestem.
Mozartem zdaleka nepřekvapila tak, jako přídavkem. Vybrala si Brahmsovy klavírní Variace na Paganiniho téma, upravené pro fagot! Něco tak neskutečného, co v případě jednohlasého nástroje považujete za fyzicky nemožné. Tehdy mě napadl ten titulek, že Sophie Dervaux je Paganinim fagotu. Publikum to definitivně zvedlo ze židlí.
V závěrečné části večera zazněla ještě čtyřvětá Mozartova Symfonie č. 39 Es dur KV 543, kterou Dervaux řídila od dirigentského pultu. Při nástupu jsem se podivila, jak se PKF nepozorovaně mění v „dívčí orchestr“ – u smyčců až po violy seděly s jednou výjimkou jen hráčky. Kam zmizeli z PKF houslisté?
Provedení symfonie pod rázným kapelnickým gestem Francouzky bylo hřmotné, nepříliš koncepční, většinou se hrálo v plné dynamice. Dirigentka se zjevně opájela maximálním zvukem, který z orchestru až na krátká ztišení dokázala dostat. Bohužel musím konstatovat, že ani orchestr nebyl ve formě, na jakou jsme zvyklí u tohoto kdysi špičkového komorního (dnes již univerzálního) tělesa. Nepřesné nástupy v několika případech mohly jít za dirigentkou, ale intonace, až příliš přibližná (zvláště v houslích) byla pro mě novinkou. Jejich Mozart ve mně zanechal průměrný dojem.
Hodnocení: 75%
Mozart. Neukirchner
24. září 2024, 19:00 hodin
Lobkowiczký palác, Praha
Program:
Václav Neukirchner: Koncert pro dva fagoty a orchestr (novodobá premiéra)
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro fagot a orchestr B dur, KV 191
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 39 Es dur, KV 543
Účinkující:
Sophie Dervaux – fagot, dirigentka
Tomáš Františ – fagot
