Bylo mu pouhých třiadvacet let, když se stal vítězem prestižní soutěže mladých dirigentů ve francouzském Besançonu, pravděpodobně nejslavnější dirigentské soutěže vůbec. Vítězství mu přineslo nabídky koncertních vystoupení z celého světa – včetně Pražského jara, které jej pozvalo do své debutové řady.
Mladý americký dirigent Jonathon Heyward stane v čele Pražských symfoniků FOK, spolu s ním zazáří dva fenomenální čeští sólisté – mladý houslista Jan Mráček, který pozornost světových médií upoutal vítězstvím ve slavné vídeňské soutěži Fritze Kreislera před třemi lety, a hornista Radek Baborák, který je mnohými považován za nejlepšího hráče současnosti a jehož měkký tón v kombinaci s pevně vedenými hudebními frázemi jen těžko nalézá ve světovém měřítku srovnání.
Oba sólisté se pražskojarnímu publiku představí v Dvojkoncertu pro housle a lesní roh britské skladatelky Ethel Smyth. Rodačka z Londýna, která se pro kariéru hudební skladatelky rozhodla navzdory nesouhlasu své rodiny (hovoříme zde o přelomu devatenáctého a dvacátého století), studovala kompozici na konzervatoři v Lipsku. Brzy se začlenila do uměleckých kruhů lipské společnosti, v níž našla řadu podporovatelů v čele s Brahmsem, Griegem či Clarou Schumannovou, manželkou skladatele Roberta Schumanna. Zpět do rodné Británie se vrátila až po deseti letech a prakticky až do své smrti bojovala za uznání své práce. Její Dvojkoncert pro housle a lesní roh z roku 1927 spadá do pozdního období její tvorby, v němž jako by Smyth nacházela nový, lyričtější hudební jazyk, v jehož dalším rozvíjení jí později zabránila hluchota.
Celý večer otevře skladba amerického skladatele českého původu Tomáše Svobody, který roku 1964 z politických důvodů spolu s celou rodinou emigroval do USA. Ač u nás je prakticky neznámý, ve Spojených státech je pravděpodobně nejhranějším žijícím Čechem. Z více než dvou set skladeb je právě jeho Předehra k zahájení tou nejznámější a nejhranější. Byla zkomponována na objednávku Oregon Symphony a provedena většinou předních orchestrů Severní Ameriky, Evropy a Japonska (za všechny jmenujme Cleveland Orchestra, Boston Symphony či San Francisco Symphony, s níž skladbu nastudoval Libor Pešek).
Koncert vyvrcholí velkolepou, silně emocionální Symfonií č. 4 dánského skladatele Carla Nielsena. Proslavila se s podtitulem, který dokonale vystihuje její vyznění: „Neuhasitelná“. Skladba totiž vznikala v době, která byla pro autora v mnoha ohledech nelehká. První světová válka, v níž se Nielsenovo rodné Dánsko rozhodlo zůstat neutrální, ve skladateli vyvolala řadu otázek ohledně vlastní identity a rovněž jeho profesní a osobní život procházel krizí, z níž Nielsen jen velmi těžko nalézal cestu ven. Tyto okolnosti jej přivedly k úvahám nad životem vlastním, ale životem jako takovým, k otázkám, co jej pohání a motivuje ke komponování. Východiskem se mu stala jeho čtvrtá symfonie, jejíž název sám autor přiblížil krátkou poznámkou v úvodu partitury: „Titulem ‚Neuhasitelná‘ se autor snažil jedním slovem vyjádřit to, co jen hudba může sdělit v plné šíři: základní vůli k životu. Hudba je život a stejně jako on je neuhasitelná.“
Nenechte si ujít Debut Pražského jara 30. května, výjimečné setkání dvou fenomenálních českých sólistů s mladým americkým dirigentem, kterému je předpovídána velká kariéra.
