Autoři obou skladeb – David Lang v Pašijích děvčátka se sirkami, Sarah Kirkland Sniderová v písňovém cyklu V nepaměti – se rozhodli pro to, co je v soudobé vokální hudbě nejobtížnější: zhudebnit významonosný text. Těžko říci, co se takovému zadání více vzpírá, zda narativ Andersenovy pohádky či jeho průběžný komentář v podobě „volných“ veršů v případě Langova díla nebo rýmované básně Nathaniela Bellowse v případě cyklu Sniderové. Lang se tomuto úskalí předem vyhnul kompozicí vlastního libreta, jíž se osvobodil od předloh, které sice v titulu skladby uvádí, ale mají spíše funkci kulturních odkazů, a v hudebním zpracování ho poměrně elegantně vyřešil minimalistickou repetitivností. Ta umožňuje text libovolně krájet a je oporou široké škály kontrastních tektonických postupů i výrazových poloh.
Jeho Pašije jsou bezprostředně emocionálně působivou skladbou, ostatně si za ně vysloužil Pulitzerovu cenu. Původně jsou psány pro pěvecké kvarteto s decentním doprovodem jednoduchých bicích nástrojů, verze pro komorní sbor se čtyřmi sólisticky vydělenými hlasy je asi jen o rok mladší. K premiéře v obou podobách dílo nastudoval Paul Hillier. Do svého repertoáru ho od té doby převzalo mnoho dalších sborových těles, mezi něž nyní nově patří i v interpretaci soudobé hudby zkušení Martinů Voices. V Čechách jsme měli Pašije možnost poprvé živě slyšet v podání Hillierova Theatre of Voices před šesti lety. Přestože v prostředí Národního památníku na Vítkově obsah skladby dobře rezonoval, nevzpomínám si, že by na mě zapůsobila tak jako 11. listopadu na hradeckém festivalu. Přičítám to nastudování Lukáše Vasilka. Hra na bicí – které hudební proud skutečně jen lehce kolorují – se v partituře očekává od pěvců, Lukáš Vasilek pro ně nicméně v zájmu maximální koncentrace vokalistů vyčlenil tři perkusionisty a v provedení si dával převelice záležet i na takových detailech, jako je třeba jen nepatrné odsazení.
Sniderová, patrně zejména vzhledem k textové předloze, pojednala svou skladbu jako písňový cyklus, ale s přirozenou inklinací veršů k periodicitě se přece jenom trochu pere. Kompenzuje to expresivitou a amplifikací. Skladbu původně psanou pro tři sólové hlasy, okteto a elektroniku jsme v Hradci Králové slyšeli v její alternativní verzi pro komorní orchestr a okteto, z něhož se pro každou „píseň“ vyděluje jiná skupina pěvců, elektronický part zůstal samozřejmě zachován. Ve ztvárnění vynikla košatost díla, každá píseň je nebo by mohla být samostatným příběhem (autorka připouští i jejich oddělené uvádění).
Podstatným rozměrem skladby jsou obrazy s totožnou tématikou z ateliéru autora textů, na koncertě byly součástí komponované projekce, která provedení cyklu provázela. Spojení hudby a výtvarné složky je jednou z dramaturgických konstant festivalu, Langovým Pašijím dodala v jeho duchu další rozměr fantazijní choreografie Adama Halaše (v interpretaci Elišky Vavříkové a Anny Šefrnové). Libreto Langovy skladby i Bellowsovy básně jsou v angličtině, plnohodnotné vyznění obou děl podpořily české titulky. Večer byl koncepčně soudržný a pro umělce na pódiu obohacující, což z mé strany nemůže být ničím jiným než vyjádřením naděje, že i pro posluchače v sále, za něž si to jako jedna z nich troufám prohlásit.
F2 – Děvčátko se sirkami; druhý koncert Hudebního fóra Hradec Králové
11. listopadu 2021, 20:00 hodin
Sál Filharmonie Hradec Králové
Program:
David Lang: the little match girl passion (Pašije děvčátka se sirkami) – verze pro komorní sbor a 4 sólové hlasy (2008)
Sarah Kirkland Snider: Unremembered (V nepaměti) – cyklus písní pro 3 hlasy, komorní orchestr a elektroniku (2017)
Účinkující:
Martinů Voices
Orchestr Berg
Lukáš Vasilek – dirigent
Choreografie: Adam Halaš
Interpretace: Eliška Vavříková a Anna Šefrnová
Světelný design: Jaromír Vlček
