Tyto kurzy navazují na loňské, které se konaly v jihočeské Zlaté Koruně (informovali jsme zde) u varhan Abrahama Starcka z roku 1699. Hlavním vyučujícím byl profesor pražské Akademie múzických umění Jaroslav Tůma, kterému opět asistoval Pavel Svoboda. Jedenáct účastníků kurzu si od pondělí 21. srpna mohlo vylepšit své znalosti a dovednosti především u výše zmíněného Výmolova nástroje, který skvěle restauroval varhanář Dalibor Michek. Tyto varhany mají jednu zvláštnost, a to jazykový rejstřík Fagot v manuále, což není u českých varhan z osmnáctého století příliš typické. Tento rejstřík nepochází od Výmoly, ale byl instalován podle pravděpodobného autorova záměru až při nynějším restaurování. Varhany kromě této vzácnosti vynikají i nádherným zvukem jednotlivých rejstříků i celého pléna.
Výmolovy varhany ovšem nebyly jediným nástrojem, na který bylo možné hrát. Na přilehlé faře byl k dispozici klavichord, jednomanuálové cembalo a kladívkový klavír. Množství různorodých nástrojů poskytovalo dostatek možností pro cvičení. K hlubšímu seznámení s těmito instrumenty přispěla také účast profesorky Giedrė Lukšaitė-Mrázkové, která vyučovala v Doubravníku v úterý 22. srpna.
Tuto nástrojovou pestrost ještě rozšířila možnost navštívit dvoje varhany v Brně – v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie a v loretánské kapli Panny Marie při minoritském klášteře. Průvodcem na brněnských kůrech byl P. Jan Martin Bejček, který je s oběma varhanami silně spjat. V případě nových varhan v jezuitském kostele jde dokonce o autora projektu a dispozice. Tyto varhany, které postavila švýcarská firma Mathis Orgelbau z Näfelsu, budí zájem v mnoha ohledech. V prvé řadě svou kvalitou, která je bezpochyby nadprůměrná. Za zmínku stojí i další parametry, zejména celková cena, která se vyšplhala na 35 miliónů korun. Pro mnohé je tato částka nepředstavitelně vysoká, ale díky realizaci vize P. Bejčka tak vznikl nástroj, kterým se Česká republika může chlubit a hlavně obstojí i v konkurenci mnoha varhan v evropském kontextu.
Druhé brněnské varhany stojí v loretánské kapli Panny Marie při minoritském klášteře a kostele sv. Janů. Postavil je Antonín Richter v roce 1726 a jsou nejstaršími původními varhanami v Brně. V letošním roce dokončila jejich restaurování s vynikajícími výsledky firma Kánský a Brachtl a barokní nástroj s deseti rejstříky se tak po několika desetiletích může opět využívat.
V rámci kurzů v Doubravníku se konaly i dva koncerty. Na úvod zahráli v pondělí 21. srpna Jaroslav Tůma a Pavel Svoboda. Repertoár koncertu byl volen vhodně k charakteru nástroje a ve skladbách Johanna Pachelbela, Dietricha Buxtehudeho, Georga Muffata, Jana Pieterszoona Sweelincka a Johanna Sebastiana Bacha ukázali kromě brilantního provedení i různé nástrojové možnosti. Druhý koncert byl v režii účastníků kurzů ve čtvrtek 24. srpna. Každý měl možnost provést jednu skladbu, kterou během kurzů nacvičil. Převažovala hudba barokních mistrů určená pro tento typ nástroje s takzvanou krátkou oktávou. Díky videoprojekci navíc mohli posluchači obou koncertů sledovat výkony varhaníků na plátně umístěném před oltářem.
Letošní varhanní kurzy v Doubravníku volně navázaly na loňský ročník konaný ve Zlaté Koruně a účastníci tak mohli poznat další cenné nástroje. Varhany v Doubravníku a brněnské Loretě měly štěstí, že se je podařilo restaurovat na vysoké úrovni. V České republice ale čeká na opravu velké množství dalších cenných varhan, které bohužel chátrají bez povšimnutí širší a mnohdy i odborné veřejnosti. Bylo by zajímavou tradicí, pokud by se v příštích letech tyto putovní kurzy konaly vždy u nově opravených historických varhan.
