Rozhovor se slovenskou sopranistkou Lindou Ballovou
Od vašeho předchozího rozhovoru pro Operu Plus uplynuly už bezmála tři roky – z pohledu mladého zpěváka dost dlouhá doba. Jaké byly? Co přinesly? Jakým vývojem za tu dobu Linda Ballová prošla?
Jéé, to sú už tri roky? Ten čas naozaj letí. Boli to krásne roky plné zaujímavej práce s úžasnými ľuďmi, od ktorých som sa veľa naučila. Priniesli mi veľa nových skúseností. Mala som česť zaspievať si Mařenku vo viacerých divadelných domoch, debutovala som v Poľsku vo wroclavskej opere ako Nedda v Leoncavallových Komediantoch, v nemeckom Aachene ako Rusalka, pravidelne som účinkovala so Slovenskou filharmóniou, debutovala som aj v činohre Slovenského národného divadla v Aristofanových Oblakoch. V opere Slovenského národného divadla som naštudovala Vitelliu v Mozartovej La clemenza di Tito, v belgickom Alden Biesen Donnu Annu a odspievala som dva koncerty s José Curom. Bolo to veľmi pestré, poučné a inšpiratívne obdobie.
Vy jste začínala jako mezzosoprán, po přechodu k sopránovému oboru před pěti lety byla vaší hned první rolí Milada ve Smetanově Daliborovi. Z nejednoho pohledu docela riskantní krok, mimo jiné i kvůli vašemu mládí. Jak zpětně tuto změnu a její „průběh“ hodnotíte?
Za Miladu som do dnešného dňa nesmierne vďačná. Bola to obrovská škola a skúsenosť. S odstupom času vidím, že to mohol byť riskantný krok. Čím viac sa pohybujem v „speváckom svete“, tým viac zisťujem, aké dôležité je, hlavne pre mladého speváka, vedieť povedať nie. Netreba sa nikam ponáhľať, hlas potrebuje čas na to, aby sa rozvíjal a všetky vysnívané role prídu v správny čas.
Nejspíš ne lehká otázka: Jak byste sama svůj hlas popsala? Charakterizovala?
Svoj hlas vnímam a počujem úplne inak, než všetci ostatní. Ak by som ho musela charakterizovať, tak v odbornej terminológii som mlado-dramatický soprán.
Milada, Vitellie, Rusalka, Mařenka, Donna Anna, Jenůfa – to je docela široké spektrum rolí. Která z nich je vám – alespoň podle vašeho názoru – nejblíž? A kterým směrem myslíte, že se váš další hlasový vývoj bude ubírat?
Ako som spomenula, všetko sú to viacmenej role pre môj typ hlasu a tu chcem ešte nejaký čas zostať. Neviem povedať, ktorá z nich mi je najbližšia… Každú mám rada, s každou sa zžívam a stotožňujem, každá ma niekam posunula, niečo naučila. Myslím, že najbližšia mi je vždy tá, ktorú aktuálne spievam. (úsměv)
Mimochodem – jako Donna Anna jste se minulý měsíc poprvé představila i v pražském Stavovském divadle. Vaše pocity, dojmy?
Debut v Stavovskom divadle v roli Donny Anny bol pre mňa úžasným zážitkom. Tým, že Mozart napísal Dona Giovanniho práve pre Prahu, bolo cítiť tú neskutočnú magickú atmosféru a neviem, kde by mi malo byť väčšou cťou v ňom účinkovať.
Jaké nejbližší úkoly a nové role vás čekají?
V budúcej sezóne ma čaká Grófka vo Figarovej svadbe v Českých Budějovicích, Jenůfa v Aachene, pár koncertov a reprízy predstavení, v ktorých som už účinkovala.
S dost neotřelým programem se představíte v polovině srpna festivalovému publiku v Českém Krumlově, a to společně s PaCoRa triem, pro jehož vystoupení je charakteristické prolínání jazzu, folklóru a prvků vážné hudby. Jak jste se vůbec s nimi dala dohromady a jak váš společný koncert bude vypadat?
S PaCoRa triom som sa zoznámila už dávnejšie. Ide o trojicu úžasných muzikantov. Ich hudba, talent, radosť a energia ma oslovili od prvého počutia a túžila som si s nimi niekedy zaspievať. Keď sme sa o tom neskôr spolu rozprávali, zistili sme, že to vnímame rovnako a tak sme sa dohodli na spolupráci. Odohrali sme pár spoločných koncertov a keď nás oslovili z Českého Krumlova, mali sme radosť, že sa môžeme opäť stretnúť na pódiu a potešiť nie len seba, ale najmä divákov. A ako bude náš koncert vyzerať? Prezradím iba, že ide o klezmer v etnojazzových úpravách.
Váš zatím největší profesní sen? Tužba?
Mojou túžbou je rozdávať šťastie a radosť tým, čo robím. Kým budem mať takúto odozvu, viem, že ten dar, ktorý som dostala, „používam“ správne.
A jaká je Linda Ballová v civilu? Co má ráda kromě zpívání? Pořád ještě nenávidí cestování?
Milujem čas strávený s rodinou. Čím viac cestujem, tým väčšmi si uvedomujem, aké vzácne sú chvíle strávené s najbližšími. Teraz som už dva mesiace v Belgicku a už sa veľmi teším domov… Takže síce cestovanie ešte stále nie až tak úplne milujem, ale nikomu to nepovedzte! (úsměv) Mojou ďalšou obrovskou vášňou je argentínske tango a vo voľnom čase cvičím Tai Chi…
Díky za vaše odpovědi, hodně dalších úspěchů a zajímavých příležitostí!
Ďakujem aj ja vám vám za rozhovor a pozdravujem čitateľov Opery Plus.
Vizitka:
Sopranistka Linda Ballová (1981) se zpěvu věnuje už od dětství. Studovala u světoznámé pedagožky Ruthilde Boesch ve Vídni, na Státní konzervatoři v Bratislavě (profesorka Dagmar Livorová) a Vysoké škole múzických umění (Zlatica Livorová). Účinkovala například ve Slovenském národním divadle, v Národním divadle moravskoslezském, ve Státním divadle Košice a Stání opeře v Banské Bystrici. Zásadním obratem v jejím uměleckém vývoji byla změna hlasového oboru z mezzosopránu na soprán. Správnost tohoto kroku potvrzují velké úspěchy v rolích Milady (Dalibor), Mařenky (Prodaná nevěsta), Donny Anny (Don Giovanni) a dalších. Roku 2013 vystoupila po boku světoznámého tenoristy Josého Cury. Linda Ballová dosáhla významných úspěchů na mezinárodních pěveckých soutěžích na Rhodosu (třetí místo), v Karlových Varech (druhé místo) či v Trnavě (první místo). Na soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Německu získala ocenění za nejlepší umělecký projev. Její hlasový rozsah se výrazně opírá o herecké schopnosti. Umí uchvátit náročným dramatickým až tragickým projevem, stejně jako bavit dětsky rozpustilou Mařenkou. Vždy se však opírá o vynikající pěvecký výkon, důkladné nastudování a snahu o dokonalé pochopení role.
(Zdroj: MHF Český Krumlov)
Foto Tamara Černá, Daniel Jäger, Jozef Barinka
