Na západě země se nachází více než čtyřmilionová Guadalajara, hlavní město státu Jalisco a druhé největší město Mexika. Jako významná kulturně historická lokalita se může pyšnit rovněž druhým největším divadlem klasicistního stylu. Výstavba zdejšího divadla nebyla díky složitým dějinným událostem v Mexiku jednoduchá a trvala dlouho (podobný vývoj v pozdějších letech zažila výstavba Palacia de Bellas Artés v hlavním městě mexické federace). Rozvíjející se a bohatnoucí Guadalajara si toužila pořídit důstojný kulturní divadelní stánek. V roce 1855 vznikl projekt divadla vypracovaný Antonio Perezem Verdiou pojmenovaný po mexickém dramatikovi Juanu Ruizovi Alacronovi. Rok poté generál a guvernér Santos Degollado poklepal na základní kámen nové budovy. Stavbu vedl Jacopo Calvés. Komplikace při protahování stavby vznikaly důsledkem válečných a revolučních událostí v době druhého císařství (vládnul mexický císař Ferdinand Maximilián Habsburský, který však byl roku 1867 popraven). Roku 1861 nový guvernér Pedro Amazon, na počest generála Degollada zabitého v bitvě ve stejném roce, nechal divadlo přejmenovat právě po Degolladovi. Slavnostní inaugurace nového divadla proběhla 13. září 1866 (tehdy již měly revoluční liberální síly pod svou kontrolou náměstí před divadlem) uvedením opery Gaetana Donizettiho Lucia z Lammermoor. Dílo přivezla italská operní společnost Annibale Biacchiho. Titulní roli tehdy zpívala slavná mladá mexická sopranistka Angela Peralta de Castrera (1845-1883). Tato obdivuhodná charizmatická pěvkyně, která studovala v Itálii a vystupovala na všech světových scénách, byla všeobecně nazývána nočním andělem. Byla také skladatelkou, pianistkou a harfistkou. Vracela se často do své rodné země, ale bohužel žlutá zimnice předčasně ukončila její mladý plodný život v perle pacifického mexického pobřeží, městě Mazatlán. Tam bylo po ní pojmenováno krásné tamější divadlo. Inaugurací Teatra Degollado v Guadalajaře proběhlo v pozdějších letech ještě několik, jelikož divadelní budova se jednak několikrát renovovala, ale také architektonicky dosti pozměňovala. Mexičané, kteří velice rádi něco oslavují, těchto změn rádi využili, aby nějakou tu ,,Festu“ spojenou s novým otevřením, velkolepě uspořádali. Jedno z dalších znovuotevření po vylepšení divadla proběhlo v roce 1880 a tehdy se hrála zarzuela Zvonky carrionské, ve kterých zazářila mladičká Italka Luisa Mardiettiová. Divadlo je umístěno v samém historickém centru města a jeho čelní stěna uzavírá východní část rozsáhlého náměstí Plaza de la Liberación, na jehož opačné straně se nachází zadní trakt obrovské guadalajarské katedrály. Nejzajímavější částí 100 m dlouhé, travertinem obložené budovy je její široké průčelí, které s šestnácti korintskými sloupy nesoucími veliký tympanon, připomíná antický chrám.
+++
===
Autorem plastiky Apollona a devíti geniů, tvořících vnitřek tympanonu byl sochař Benito Castaneda, který byl také autorem mozaik. Vrchní část celé budovy je v úrovni horní části ploché střechy po celém obvodu stěn orámována zdobnou kamennou balustrádou. Když vstoupíme dovnitř, ocitneme se v zajímavě řešeném elipsovitém vestibulu, který je vysoký neuvěřitelných 22 metrů a je překryt skleněnou kopulí, z jejíhož středu pak visí nádherný křišťálový lustr. V těchto prostorách můžeme také obdivovat sochu bohyně štěstí z carrarského mramoru, dílo italského umělce Carla Nicoliho.
+++
===
Ve zlatem zdobeném hledišti pro více než tisíc diváků, kteří naleznou místo ve čtyřech pořadích, nás upoutá monumentální barevná freska pokrývající celý strop. Zobrazuje čtvrtou část Dantovy Božské komedie a podíleli se na ní mexičtí malíři Gerard Suarez a Carlos Villasensor. Nad širokým proscéniem jsou malby Felipe Castra a ve středu umístěný velký dřevěný orel, symbol z mexického státního znaku. Jeviště divadla není sice nikterak široké, ale hloubku má neuvěřitelných padesát metrů. V budově se ještě nachází menší koncertní sál. Na zadní venkovní frontě divadla se nad bazénem vyjímá široký skulpturální reliéf znázorňující historii založení zdejšího města.
Guadalajera, ač je větší než třeba Berlín, nemá stabilní operní soubor. To je ale obvyklé i v ostatních velkých mexických městech. Zato jsou v hojném počtu zastoupeny filharmonické orchestry a také profesionální folklorní baletní soubory. V dřívějších dobách pořádaly klasická operní (operetní- zarzuely) i baletní představení hostující soubory, po většině italské. Přes ne tak velikou četnost klasických hudebních produkcí, vystoupila v Teatru Degollado v minulosti i v době současné řada renomovaných světových umělců. Z těch baletních lze namátkou jmenovat Annu Pavlovovou nebo Rudolfa Nurejeva. Hráli zde Pablo Cassals i Claudio Arrau, Henryk Szeryng nebo Paul Badura Skoda. Zavítal sem Luciano Pavarotti a v roce 1966 si na počest 100. výročí otevření divadla zazpíval mladý Plácido Domingo Edgara z Donizettiho Lucie z Lammermoor. Zpívali zde také Ramón Vargas, Juan Diego Flórez, nebo Jane Eagelen , Kurt Rydl. V květnu každoročně v divadle probíhá v Mayský festival umění s širokým spektrem hudebních žánrů včetně operních představení. Hudebním garantem slavností je známý symfonický orchestr- La Filarmónica de Jalisco, založený v roce 1912, jehož domovským stánkem je právě zdejší divadlo. Toto filharmonické těleso, které je hybnou pákou místního hudebního dění vedl v posledních letech známý mexický dirigent Hector Guzmán. V současnosti je uměleckou ředitelkou charismatická, mladá a krásná dirigentka Alondra de la Parra, Mexičanka narozená v New Yorku. Divadlo je také mateřskou scénou profesionálního Universitního folklorního baletu.
Závěrem lze jen doporučit nevynechat při eventuálním pobytu v Guadalajaře toto divadlo. Pokud se náhodou nehraje nějaké folklorní představení, je možné tuto skvělou památku navštívit denně okolo poledne, a sice bezplatně. Po prohlídce je pak příjemné sednout si ke stolečku venku před divadelní kavárnou, umístěnou v pravém rohu budovy a při šálku vonné kávy a ochutnávání místních dobrot, pozorovat okolní ruch životem kypícího města.
+++
===
Foto Pavel Horník a Petr Horník
