Operní dům v Káhiře
Pokud vyslovíte před milovníky opery jméno Egypt, všem se jistě vybaví Verdiho Aida, tehdejší věhlasná česká pěvkyně Tereza Stolzová, otevření Suezského průplavu, samozřejmě pyramidy a v neposlední řadě Káhira. V hlavním městě mnohamilionového státu byl v době, kdy země byla pod správou Angličanů, otevřen v roce 1869 vůbec první operní dům v zemi. Hlavním důvodem stavby z podnětu místokrále Khediva Ismaila bylo pochopitelně slavnostní otevření Suezského průplavu a uvedení Verdiho opery Aida, objednané právě k oslavám této významné události. Nakonec z technických důvodů (nebyly včas dodány nákladné a luxusně provedené kostýmy z Paříže) tato opera uvedena nebyla a divadlo bylo inaugurováno jiným skladatelovým dílem, Rigolettem. Aida se pak hrála o dva roky později.
Poměrně jednoduchá klasicistní stavba divadla, dílo italských architektů Pietra Avoscaniho z Livorna a jeho kolegy Maria Rossiho, byla situována ve starobylé čtvrti Azbakeya v historickém centru města na pravé straně Nilu. Novorenezanční budova nebyla nikterak velká a honosná. Její hlediště pojalo něco přes osm stovek diváků, což bylo ve srovnání s jinými divadly v tehdejší době, relativně málo. Operní představení se v dalších letech provozovala jen sporadicky. Bohužel v roce 1971 z valné části ze dřeva konstruovaná budova zcela vyhořela. A znovu obnovena na původním místě nebyla. Za vlády prezidenta Husního Mubaraka bylo rozhodnuto přistoupit k výstavbě nového reprezentativního operního domu. Vše urychlila nabídka Japonska podílet se na tomto všestranně náročném projektu, který byl dílem egyptských umělců a japonského architekta Kuašira Šikedy. Japonci také na celé akci finančně participovali. Vynikajícím nápadem byla volba místa ke stavbě nového divadla. Nebylo jím přecpané centrum, ale krásné prostředí jižní části dlouhého ostrova Gezíra, rozkládajícího se mezi dvěma rameny Nilu blízko od středu metropole. Dostaneme se sem od ústí mostu Qasr al-Nil Bridge. Projdeme vstupní troj vchodovou branou a pokračujeme palmovou alejí dovnitř komplexu, kde se na pravé straně nachází hudební knihovna a galerie, nalevo pak správní budova. Potom se zastavíme u kruhového bazénu a pokocháme se monumentalitou vlastní divadelní budovy. Úchvatná stavba vyrostla ve volném prostoru uprostřed parku, ve kterém je rozmístěna řada zajímavých skulptur. Svým architektonickým pojetím dýchá svěžestí, tak jako překrásná zeleň a květiny kolem ní. Byla tak vytvořena krásná a klidná kulturní oáza uprostřed obrovského ruchu šestnáctimilionového města. Samotná budova je rozsáhlým komplexem bělostných staveb ve stylu islámské architektury propojených krásnými atrii a arkádami. Zastavěná plocha je přes 13.000 metrů čtverečních. V jedné z čelních stěn jsou zabudovány výklenky, v nichž jsou umístěny sochy z bájné egyptské mytologie, večer speciálně barevně nasvícené. Nejlepší obraz o umístění kulturního centra si lze udělat z vysoké Káhirské vyhlídkové věže zvané též Burg al-qahira, která je postavena ve stylu lotosu. Rychlovýtah vás vyveze do výše 180 metrů a naskytne se vám kouzelný výhled na celé město. Pod vámi se jeví divadlo jako krásný, do detailu propracovaný model. Když vydržíte trochu déle a počkáte si na rychle přicházející soumrak, budete odměněni pohledem na tisíce světel města, rozsvícených lodí plujících po Nilu a samozřejmě na slavnostně osvětlenou divadelní budovu.+++
===Vraťme se ale zpět do vlastní stavby. Širokým vchodem se dostaneme do prostorného, bílým mramorem vyloženého vstupního foyeru o několika pořadích, který má oktogonální tvar. Odtud pak vedou vstupy do hlavního divadelního sálu o čtyřech pořadích se 1300 místy. Akusticky je vynikající. Další, menší sál pojme 500 diváků. V areálu je ještě jeden venkovní hrací prostor pro necelý tisíc návštěvníků, který je situován v levé straně divadelního komplexu. Může být celý zakryt speciální kruhovitou nařasenou střechou. Místo pro orchestr má 22 x 10 metrů, což je velmi rozsáhlá plocha. Při symfonických koncertech je orchestr samozřejmě umístěn na rozměrném jevišti. V budově je také umístěno divadelní muzeum, kde mimo dobových kostýmů, historických fotografií a plakátů jsou také umístěny dřevěné, precizně vyrobené, modely staré původní operní budovy i divadla nového. Zajímavá je speciální zdobená orientální flétna o průměru 10 cm a délce více než dvou metrů. Pochopitelně nechybí také příjemná kavárna, do které je vstup z pravého zahradního atria. Vše je nesmírně čisté, vzdušné a jakoby zářící novotou, přestože divadelní komplex stojí skoro dvacet pět let.+++
===Dějiny Káhirské opery jsou pevným poutem spjaty s operou Giuseppe Verdiho Aida, o které lze mluvit v přeneseném slova smyslu jako o díle národním. Byla uváděna v chrámových prostorách v Luxoru (zde se hrála poprvé roku 1912) i u pyramid v Gíze. Na všech těchto provedeních měli účast i umělci káhirského operního domu. Aida je stálou inscenací také v mateřském kamenném stánku na ostrově Gezíra. Vždyť se v novém divadle touto operou zahajoval jeho provoz. Před třemi lety jsem měl možnost inscenaci, která je na repertoáru již neuvěřitelných 22 let, vidět dokonce ve dvou částečně rozdílných obsazeních. Nebudu se o těchto představeních zdlouhavě rozepisovat (podrobně jsem tehdy informoval na stránkách Hudebních rozhledů), lépe je si udělat představu z přiložených fotografií. Byla to velkolepě pojatá produkce s obrovským počtem statistů, kteří se nevešli do šaten divadla a tak pro ně musely být postaveny velké speciální stany vedle budovy. Sólové party zpívali převážně domácí egyptští umělci. Pouze představitelka Aidy, výborná Julie Karagouni byla Řekyně a Radama ztvárnil Fabio Andreotti z Itálie. Režie byla dílem Abdela Moneima Kamela, významné a respektované postavy zdejšího divadelního života. Byl původně vynikajícím tanečníkem (mimo jiné v milánské Scale) a choreografem. Po otevření nového operního domu šéfem baletu a od roku 2004 se stal generálním ředitelem Káhirské opery. Za egyptské revoluce 2011 byl obžalován z korupce a v únoru 2012 jeho smlouva skončila. Neočekávaně zemřel koncem února letošního roku ve věku 64 let. Nyní je ředitelkou Národního kulturního centra-Káhirské opery Abdel Inés Daïm, původně význačná flétnistka, ředitelka symfonického orchestru a děkanka konzervatoře.+++
===V současné operní a baletní sezóně se od ledna do června uvádí Kouzelná flétna, Labutí jezero, Veselá vdova, Lazebník sevillský a ještě balet Řek Zorba. K tomu je nutno přidat neuvěřitelné množství dalších hudebních akcí, prakticky i několik denně. Tak až budete v Káhiře, zajděte si na ostrov Gezíra a jistě litovat nebudete.
Foto Pavel Horník
