Pozdně romantický klenot Antonína Weberna Passacaglia pro orchestr, op. 1, ve skutečnosti není skladatelovým prvním dílem, jak by mohlo naznačovat opusové číslo. Můžeme ho ale označit za první dílo, v němž zachycujeme počáteční rysy jeho dalšího směřování. Po tom, co nenápadné pizzicato uvedlo dílo, Cyril Šikula flétnou snivě rozechvěl tóny prvního tématu, které se postupně rozhořelo do mahlerovské impulzivnosti. V tichých pasážích Katarína Turnerová harfou podkládala tóny, které jakoby jen nitkami držely harmonické zabarvení souzvuků. Orchestr ale občas narážel na nízký dynamický strop a některé gradace tak vyzněly poněkud ploše.
Flétnistka Simona Pingitzer zaplnila sál dokonalými tóny
Marián Lejava ukázal, že i když se soustředí především na interpretaci nové hudby, nečiní mu problém vrátit se i k hudební tradici té staré. Koncert pro flétnu a orchestr č. 1 G dur Wolfganga Amadea Mozarta nese skladatelovu charakteristickou svěžest a hravost. Už v první větě Allegro maestoso nás hráči hned v úvodu odvezli na rychlém kočáře svižných smyčců. Simona Pingitzer do díla vstoupila velmi přirozeně, jako by její hra vycházela přímo z orchestrálního podhoubí. Svoji hru rozvíjela velmi měkce a vzdušně. V druhé větě Adagio ma non troppo orchestr předal téma flétnistce a začal pomalý, něžný dialog v hudebním rozhovoru. Hráči se nesli na stejné hladině, kde ani dechové nástroje nevyčnívaly. Lesní rohy však mohly být výraznější. Zdálo se, že snaha o jemnost někdy vedla k nestabilní křehkosti v momentech, kdy měl tón být rovný a znící – svítící jako slabý, ale přece viditelný paprsek světla. Simona Pingitzer se držela čistého provedení a bez zbytečné virtuózní expresivity zůstávala věrná povaze díla. Věta je zakončena jejím sólem a bylo příjemné sledovat, jak jedna flétna dokáže zaplnit sál plným a čistým tónem. Poslední věta Rondo: Tempo di Menuetto se pichlavou flétnou a smyčcovou podporou na začátku rozběhla do vznešené oslavy klasicismu. Marián Lejava jakoby sledoval, odkud orchestrální vítr fouká a následně tomu směru věnoval gesto nejen rukou, ale celým tělem.
Stravinského Symfonii o třech větách Marián Lejava téměř protancoval
Ačkoliv nejde o programovou kompozici, Symfonie o třech větách Igora Stravinského v sobě nese dramatické válečné napětí. Už první věta Overture: Allegro jakoby ironizovala armádní pochod. Je to téma, které s hudbou Stravinského dobře koresponduje, protože stejně jako na bojišti, tak i v tomto díle je třeba očekávat neočekávané. Skladba je někdy označována jako Svěcení jara pro koncertní sál, přesto ji Marián Lejava téměř protancoval.
Rytmická hravost a přerušované fráze držely diváka v neustálém napětí. Dřevěné dechové nástroje zněly rázně jakoby se serialistickými opakovanými sekvencemi a efektně, jako šicí stroj držely pomalu kolísavé smyčce. Ve druhé větě Andante Turnerová ukázala, jak se dá hrát na harfu s volností a zároveň ostře. V části, kdy hrála duet se smyčci, posouvala jejich éterické znění do antického ligotu. Poslední věta Con moto předvádí svou velikost a nechcete odvrátit zrak, i když víte, že vás převalcuje. Za zvuku výrazných tympánů stály lesní rohy pevně a hrdě, zatímco smyčce jakoby jen akcentovaly jejich kázeň. Později je přerušil duet fagotů, které až se scherzo hravostí přemostily dílo do pozitivní nálady. Harfa a klavír jsou v díle jako vnitřní kostra a opravdu, jejich zvuk účinně držel souzvuky pohromadě a dával jim pevnou půdu pod nohama.
Dramaturgicky poutavý večer byl diváky oceněn (i když tleskání po každé větě bylo možná trochu přehnané). Lejava vyextrahoval z děl jejich kvalitu a přetlumočil ji orchestru, který jeho jazyku rozuměl. Přitom měl úroveň nadšení z hudby buď vysoko, nebo ještě výš, a zdálo se, že čím složitější úseky přicházejí, tím jeho entuziasmus stoupá.
Slovenská filharmónie: Webern Mozart Stravinskij
14. března 2025, 19:00 hodin
Koncertná sieň Slovenské filharmónie
Program:
Anton Webern: Passacaglia pro orchestr, op. 1
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro flétnu a orchestr č. 1 G dur, KV 313
Igor Stravinskij: Symfonie o třech větách
Účinkující:
Slovenská filharmonie
Marián Lejava – dirigent
Simona Pingitzer – flétna
