Čtenáři Opery Plus blogují
Ráda bych se podělila se čtenáři o mimořádný hudební zážitek, který jsem prožila v pátek 29. dubna v pražském Rudolfinu. Dopoledne jsem navštívila houslový masterclass Anne-Sophie Mutter a večer pak její provedení Dvořákova houslového koncertu.
Již po otevření dveří na slavné pódium bylo jasné, že vstoupila zralá a přitom skromná umělkyně, která si svým šarmem a profesionálním přístupem zcela podmanila publikum. Se studenty pracovala přehledně, svými doporučeními jim pomáhala k lepší technické i interpretační úrovni. Již toto setkání bylo pro mě nesmírně obohacující a působilo na mě celé odpoledne.
Nicméně, večerní zážitek z koncertu naprosto předčil všechna možná očekávání – výkon v houslovém koncertu byl strhující, s nesmírně širokou výrazovou škálou a proveden s pověstnou německou precizností. Možná někomu mohla chybět česká tradice interpretace, ale proč se jí držet za každou cenu? To bychom nemuseli na koncerty chodit a mohli bychom výkon ve všech jeho parametrech předvídat.
K umocnění celého dojmu přispěla Česká filharmonie svým bravurním výkonem pod taktovkou Manfreda Honecka. Těšila jsem se tedy na provedení Beethovenovy Sedmé symfonie. Musela jsem však o přestávce koncertu odejít, neboť zážitek z Dvořáka byl tak hluboký, že jsem ho nebyla schopna doplnit symfonií. Tímto se v duchu orchestru omlouvám a velice se těším se na jeho další vystoupení.
Tato reakce na obě páteční setkání je spontánní a vyvolaná uveřejněnou kritikou pana Libora Nováčka. Mám neochvějný pocit, že takovýchto událostí je v životě člověka opravdu poskrovnu, je třeba se o nich zmínit, a působí tak zcela zásadně na všechny oblasti lidského života, nejen toho hudebního…
I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
