
Supraphonský debut Daniela Matejči (Ysaÿe – Violin Sonatas, 2023) získal pozornost světové kritiky, zatímco Jan Schulmeister se ve stejném roce umístil na třetím místě prestižní The Cliburn Junior Competition v USA. Společné vítězství v komorní kategorii soutěže Concertino Praga 2023 jim otevřelo cestu ke společné nahrávce.
Na albu zazní mimo jiné Česká rapsodie Bohuslava Martinů, technicky náročná skladba, kterou skladatel vytvořil v Americe po druhé světové válce. Další významnou součástí alba je První houslová sonáta stejného skladatele, která nese prvky jazzu i impresionismu. Luboš Fišer je na albu zastoupen svou výraznou sonátou Ruce, která vznikla v době komunistických represí a svou atmosférou evokuje dramatické momenty novodobé historie.
„Fišerova sonáta Ruce je jednou z mých oblíbených skladeb,“ říká Daniel Matejča. „Má neuvěřitelnou hloubku a sílu. Každé její provedení je pro mě mimořádně intenzivní zážitek.“
Jan Schulmeister k hudební souhře s Danielem Matejčou dodává: „Hledali jsme rovnováhu mezi virtuozitou a komorním muzikantstvím. Naše hra má být technicky precizní, ale především živá a upřímná.“
Matejča a Schulmeister se poznali před pěti lety, kdy společně soutěžili ve finále Concertino Praga 2020. Od té doby jejich spolupráce pokračovala a přirozeně vyústila v tento fascinující projekt. „Je skvělé pracovat s Janem – je to jeden z nejlepších klavíristů, s nimiž jsem kdy hrál,“ uzavírá Matejča.
Album bude dostupné na digitálních platformách a ve fyzické podobě již od 20. června 2025.
Rozhovor s umělci
Danieli, vaše předchozí nahrávka sonát Eugèna Ysaÿe vzbudila velkou pozornost. Jaký byl teď, při realizaci nové nahrávky, přechod k repertoáru české hudby 20. století? Cítil jste při nahrávání rozdílné technické či interpretační požadavky?
České hudbě 20. století se již nějaký pátek snažím věnovat. Kdysi mě pan profesor Štraus seznámil s poměrně neznámou Partitou pro sólové housle Klementa Slavického. Ta pro mě tehdy sloužila jako pomyslný úvod do české hudby 20. století, kterou jsem si díky Slavickému a později i Luboši Fišerovi naprosto zamiloval. Předpoklady pro interpretaci jsou zde samozřejmě naprosto odlišné. Ysaӱe byl technicky daleko komplikovanější, přece jen jsem na to byl sám – tentokrát jsem měl ještě Jana Schulmeistera. Myslím, že hudba skladatelů, jako jsou Martinů, Suk či přímo Fišer, by měla být studována u nás, v Čechách. Vnést do ní trochu české krve je dle mého názoru nezbytnost. My jsme měli to neuvěřitelné štěstí, že jsme mohli na všem pracovat s panem profesorem Ivanem Štrausem. Velmi rád mu věnuji převážnou část úspěchu, jelikož si myslím, že by nás to nikdo nenaučil lépe. Byl například dokonce u vzniku skladby Ruce Luboše Fišera, kterou s ním diskutoval, korigoval, premiéroval, a následně mu sonáta byla Fišerem věnována. Je pro mě ohromnou ctí, že jsme měli možnost na této nahrávce s panem profesorem spolupracovat.
Jane, vaše ocenění na The Cliburn Junior Competition ukazuje na vaši technickou brilanci. Jak jste tuto zkušenost využil při práci na českém repertoáru, který má odlišnou poetiku a hudební jazyk?
Ocenění v Dallasu pro mě bylo důležitým potvrzením, že technicky zvládám i velmi náročný repertoár. Přesto je nutné říci, že technika je jen jedním z mnoha aspektů interpretace. Skutečný umělecký přesah přichází až s hlubokým porozuměním hudbě samotné. Nemyslím si, že by tato moje soutěžní zkušenost měla zásadní vliv na práci na konkrétním českém repertoáru. Každá hudba, česká i zahraniční, má svá specifika a jedinečnost a ke každému autorovi je nutno přistupovat individuálně a s respektem. Například Čtyři kusy pro housle a klavír od Josefa Suka mají svoji charakteristickou poetiku, danou právě českým naturelem. Je v ní obrovská hloubka, citlivost, často i určitá zdrženlivost, která ale skrývá silné emoce. Martinů je zase zcela specifický svojí nápaditou rytmikou a hravostí. U všech skladatelů, nejenom českých, je pro mě důležité, aby jejich hudba zněla ryze a opravdově, a právě to se snažím hledat a předávat dál.
Danieli, Česká rapsodie Bohuslava Martinů je mimořádně náročná skladba, která byla napsána pro legendárního houslistu Fritze Kreislera. Co bylo pro vás při jejím studiu největší výzvou? Jak jste k ní přistupoval?
Česká rapsodie skutečně není jednoduchou kompozicí. Rozhodně bych si však nedovolil říci, že se jedná o technicky nejnáročnější skladbu celého alba. Jistě – čelili jsme s Janem mnohým překážkám, už jen sejít se ke konci je velký úspěch pro všechny zúčastněné. Na rytmické oříšky byl však Martinů odborníkem, a troufám si říct, že je to například v jeho 1. sonátě mnohem komplikovanější. Jeho hudební jazyk je ale natolik atypický a atraktivní, že to za ty hodiny práce bez pochyb stálo.
Jane, Sonáta č. 1 Bohuslava Martinů je známa jazzovými a impresionistickými prvky. Jak jste jako klavírista přistupoval k její stylové rozmanitosti? Jak se vám hrálo v dialogu s houslemi?
První sonáta mě nadchla právě svou stylovou různorodostí. Vnímal jsem ji jako výzvu pohybovat se mezi dvěma světy, které spolu přirozeně komunikují. V impresionistických pasážích ve 2. větě jsem chtěl co nejvíce podtrhnout jejich volnost a barevnost co nejjemnějším odstíněním dynamiky. V jazzových prvcích jsem si naopak užíval rytmickou energii, hravost a vtip. Spolupráce s Danielem byla pro nás oba naprosto přirozená. Martinů nás oba staví do rovnocenné pozice. Hledali jsme společné tempo, dýchání i výraz – a myslím, že právě ta naše vzájemná symbióza umožnila sonátě výborně vyznít.
Fišerova sonáta Ruce je dílo s hlubokým dramatickým a symbolickým nábojem. Danieli, jaké emoce či příběh jste se snažil při její interpretaci vyjádřit? Vnímáte ji jako čistě hudební, nebo i jako narativní kompozici?
V tomto případě se jedná skutečně o jednu z mých oblíbených skladeb tohoto druhu. Moc často se nehrává, a jsem rád, že jsme s Janem Schulmeisterem jedni z mála, kteří Fišerovým Rukám věnovali místo na svém albu. Mám velmi blízko ke svému panu profesoru Štrausovi, proto zcela přirozeně i k této skladbě. Je plná kontrastů a neuvěřitelně působivých motivů, díky kterým mám při každém předvedení husí kůži. Atmosféra je v tomto případě slovy skutečně nepopsatelná. Budu moc rád, když se mi v budoucnu dostane dostatek příležitostí poslat jeho hudbu daleko do světa. Zaslouží si to. Tato nahrávka je tím nejlepším prvním krokem kupředu.
Spolupráce mezi houslistou a klavíristou vyžaduje dokonalou souhru. Jane, jak se vám daří s Danielem Matejčou hledat rovnováhu mezi sólistickou virtuozitou a komorním muzikantstvím?
Oba si vážíme komorní podstaty hudby a zároveň respektujeme prostor pro sólistickou virtuozitu. Hledali jsme rovnováhu mezi těmito dvěma polohami a snažili jsme se, aby naše hra nebyla pouze technicky precizní, ale především živá a upřímná.