Když vaří múzy – nová kniha, mapující svět klasické hudby skrze výrazné interprety, jejich vzpomínky a v neposlední řadě i vztah k vaření a jídlu jako takovému. Její autorka, Jitka Novotná, přibližuje jednotlivé protagonisty v miniseriálu, určeném pro naše Kuloáry.
***
Dagmar Peckovou jsem poprvé zaznamenala jako studentka muzikologie a germanistiky. (Ano, ve světě klasiky jsem se začala rozkoukávat až v této etapě, předtím mé srdce patřilo folkloru a uherskobrodské Olšavě.) Její nahrávka Mahlerových písní s PKF a Jiřím Bělohlávkem mě provázela zejména v období zkoušek – nevím proč, ale často jsem si z pracovny odskakovala do pokoje s přehrávačem, abych tam společně s mezzosopranistkou pohnutě zpívala „Wenn dein Mütterlein tritt zur Tur herein“.
Když pak při různých festivalových natáčeních došlo na osobní setkání, ohromila mě svou živelností, otevřeností a expresivním výrazivem. Vichřice, uragán. O to víc mě upoutaly další rozměry její osobnosti, které odhalil až náš knižní rozhovor – ženskost, uvážlivě mateřské i vlídně partnerské zacházení. Kdo by věřil, že tato žena při všech svých závazcích upeče před vánočními svátky patnáctero druhů cukroví, šest velkých vánoček a navrch připraví dvaadvacet druhů pralinek v celkovém počtu dva a půl tisíce kusů? Že pro potěšení svých nejbližších vstane na Štědrý den v půl páté, aby šoupla do trouby kachnu, která podle jistého staročeského receptu vyžaduje rovných dvanáct hodin pečení?
Za její láskou pro dokonale připravené jídlo, pro výsostně oduševnělý pokrm, ale i v rozpravách, které jsme nejednou vedly mimo záznam, jsem objevila člověka vlídného, obětavého a velkorysého. Silnou, odhodlanou bojovnici. A realistku, která si nelakuje pravdu na růžovo: „Zábava v naší branži skončila! Lidi jsou obezřetnější, bohužel nevraživější, podezřívaví, v každém vidí konkurenci. Kolikrát jsem si říkala, kam se všichni poděli, jak je vůbec možné, že se po zkoušce zavřou v hotelu?! Dřív se po každé premiéře přichystaly stoly plné jídla a u nich jsme si povídali s režisérem, dirigentem a dalšími z týmu. Nebo v Salcburku byla ještě za Mortiera úžasná parta lidí, nejednou jsme i uprostřed zkoušky koukali na dno láhve, a to se pak práce přerušila, odjelo se do nejbližší hospody a tam se to dozkoušelo. Ale tlak, který v poslední době doléhá na umělce, znamená skutečně jediné: Zábava skončila!“
www.kdyzvarimuzy.cz
Foto Andrea Filičková
