Koncert začal třetím Beethovenovým klavírním koncertem v podání Veroniky Jaklové (ze třídy profesora M. Langera) za doprovodu orchestru Pražské konzervatoře pod vedením dirigentky Anny Svobody (ze třídy profesorky M. Němcové). Ve školních podmínkách, navíc v době absolutorií, zkoušek a maturit, je kvalitní nastudování čehokoliv značná výzva. Anna Svoboda se však dirigentské úlohy chopila se suverenitou a konzistencí.
Veronika Jaklová je jeden z nejvýraznějších talentů sólové klavírní hry na Pražské konzervatoři (první místo v mezinárodní soutěži Orbetello Junior International Piano Competition 2021). Sólistka hrála na beethovenovský hammerklavier, kopii dobového nástroje. Ten představuje pro hráče velkou výzvu, Veronika Jaklová však nástroj ovládla s brilancí. Plný zvuk první věty vystřídala bezchybně zvládnutá agogika a frázování věty druhé. Za nejlepší moment považuji attacca na větu třetí, která byla provedena překvapivě, ovšem velmi jistě a muzikálně. Rondo pak bylo subtilně gradováno, s každým zopakováním bylo stále pevnější.
Po přestávce zazněla kantáta Ich habe genug Johanna Sebastiana Bacha. Tato kantáta patří mezi ty známější, ovšem ve verzi s hobojem a barytonem. Zde však byla provedena verze pro traverso a tenor. Byl jsem mile překvapen, jak tato změna polohy a sólového nástroje může přenést skladbu od úpěnlivosti ke skutečné intimitě, zprostředkované také textem, který tenorista Marek Žihla (ze třídy profesora Z. Brabce) skvěle zvládl. Marek Žihla byl díky výbornému porozumění textu schopen přenést do všech svých výkonů ten správný a zároveň velmi vkusně zpracovaný afekt. K tomu připočtěme i brilantní práci s rezonancí, akustikou a artikulací.
Hry na traverso se ujala Anna Špelinová (ze třídy profesorky J. Brané), která svým výkonem dokázala celou skladbu perfektně zaklenout. Vedení skladby se Anna Svoboda ujala tentokrát od cembala – je totiž rovněž absolventkou hry na cembalo (ze třídy profesorky E. Keglerové), tudíž to pro ni nepředstavovalo žádný problém.
Třetí skladba večera – Simple Symphony skladatele Benjamina Brittena – nás posunula směrem k současnosti. Při provedení nebyla zanedbána artikulace ani dynamika, balanc mezi pizzicatem a arcem byl vždy vyrovnaný. Práce s vibratem ve třetí větě byla momentem jasného důkazu porozumění této skladbě.
Koncert byl pak zakončen soudobým dílem Dobrodružství Eduarda Pálffyho z pera Marka Cimbála (studenta skladby ze třídy profesora M. O. Štědroně). Tento již zkušený skladatel (rovněž ověnčen řadou domácích i mezinárodních soutěžních úspěchů) nám na Pražské konzervatoři přinesl něco ne zcela obvyklého. Mnohým se snad může zdát, že skladatelské oddělení Pražské konzervatoře je ústav neoklasicistní hudby. Nelze popřít značnou popularitu tohoto stylu, ovšem Marek Cimbál se svou skladbou v meditativním, cinematickém stylu a s decentním závanem minimalismu dokázal, že to není povinnost či doktrína.
K smyčcovému orchestru autor pro své záměry zvolil navíc tři sólové nástroje, nejprve klavír, zde v podání Veroniky Jaklové. Dalším byla harfa, které se ujala Blanka Konvalinková (ze třídy profesorky L. Härtelové), která provedla svůj part bezchybně, se subtilností a elegancí. Pod paličkami posledního protagonisty Ivana Sakharova (ze třídy profesora R. Krampla) se rozezněl třetí sólový nástroj – marimba. V podání suverénního hráče, kterým se Ivan Sakharov bezpochyby ukázal být, pak marimba v určitých okamžicích jak náležitě vystupovala do popředí, tak jindy jemně doplňovala zvukové plochy skladby bez jakýchkoliv zaváhání.
Ohlasy po koncertu byly více než vřelé. Horko a vskutku neideální větrání v poněkud přeplněném sále neutlumily v divácích jejich nadšení ze skvělého zážitku, což pak jasně deklarovali při závěrečném potlesku.
Maturitní koncert studentů Pražské konzervatoře
22. června 2022
Koncertní sál Pražské konzervatoře – Pálffyho Palác
Program:
Ludwig van Beethoven – Klavírní koncert č. 3
Johann Sebastian Bach – Ich habe genug
Benjamin Britten – Simple Symphony
Marek Cimbál – Dobrodružství Eduarda Pálffyho (studentská maturitní skladba)
Účinkující:
Marek Žihla – tenor
Veronika Jaklová – klavír
Anna Špelinová – traverso
Blanka Konvalinková – harfa
Ivan Sakharov – marimba
Marek Cimbál – skladba
Orchestr Pražské konzervatoře
Anna Svoboda – dirigentka
