Milá Opero Plus,
zajímalo Tě, jak to v současné Asii vypadá. Musím přiznat, že je to ohromující. Vzhledem k objemu lidí, staveb a dopravy, které místní metropole musí pojmout, jsme opravdu v zcela jiném světě. Rychle se rozvíjející moderní architektura, čtyřicetipatrové domy jsou normou, rušné silnice se speciálními pruhy pro kola a motorky. Tempo, kterým se to tu mění, je neuvěřitelné. Pamatuji si, že před takovými deseti patnácti lety tu jezdilo pár mopedů, sem tam auto. Dnes je to ten největší dopravní chaos, který si lze představit. Však jsme si taky užili. Tříhodinová cesta z letiště do hotelu není nic neobvyklého. Na ulicích je třeba si dávat skutečně pozor. I proto, že tu jezdí docela dost elektrických mopedů, které nejsou vůbec slyšet, navíc v noci nesvítí. Přecházení je tedy skutečný adrenalin. Naštěstí MHD funguje skvěle, metro je čisté a spolehlivé. Navíc i směšně levné. Cena jedné jízdy se pohybuje kolem šesti korun.
V Šanghaji a Pekingu je patrný kontrast mezi dvěma bojujícími světy – nové zástavby a chudinských čtvrtí. Prošli jsme se po svěží promenádě Bund se svítícími mrakodrapy, ale už za rohem začínají úzké špinavé uličky. Lidi posedávají a postávají na ulici, z každého domu se line jiná vůně nebo možná spíš zápach. Prodavači zavřou svůj miniaturní obchod, rozbalí si rohožku v podstatě ve výloze a jdou spát. V obou městech byl po celou dobu našeho pobytu okem viditelný smogový opar. Na autech a domech je neustále silná vrstva prachu a špíny. Ale něco s tím asi dělají, vzpomínám si, že minule to bylo o dost horší.
Celé dva týdny a ve všech místech panuje značné horko. Den před tím, než jsme přiletěli do Pekingu, padl místní teplotní rekord za posledních padesát let (42 °C). V Hongkongu je k tomu ještě vysoká vlhkost, kolem 80–90 %. Člověk vyjde ven a za deset minut je, jak kdyby vylezl ze sprchy. Zůstávám proto spíš v hotelu u bazénu, případně jdu jen na krátkou vycházku. Slyšel jsem, že pár kolegů vyrazilo na Zeď, ale tu jsem už viděl. Někteří taky do Zakázaného města nebo na delfíny do ZOO. Chtěl jsem se podívat na Maa do mauzolea na Tchien-an-men, ale o víkendu je všude plno lidí, obrovské fronty, takže nebyla šance se tam dostat. V neděli tu navíc slavili stejně jako u nás Den dětí a v centru se tím pádem opravdu nedalo hnout. Skoro se mi tak chce napsat, že se už těším domů a do chladných stěn Rudolfina. 🙂
Přikládám opět pár fotek.
Tvůj Český filharmonik+++
===
Foto ČF
