„Čas využíváme také k nahrávání Smetanovy Mé vlasti s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a plánujeme i další nahrávání,“ řekl generální ředitel České filharmonie David Mareček.
Posledním online přenosem ČF byl novoroční koncert pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta Tomáše Netopila. Uskutečnil se bez přítomnosti publika, stejně jako čtyři mimořádné koncerty o adventních nedělích. Kvůli pandemii koronaviru se vedení orchestru rozhodlo poté zrušit všechny koncerty pro veřejnost v období ledna a února 2021. ČF nyní začne zkoušet k nahrávání Mé vlasti a na první letošní online přenos. V součinnosti s ministerstvem kultury a případně ministerstvem zdravotnictví chce vedení ČF vypracovat plán budoucnosti orchestru a jeho podzimního návratu do koncertního režimu. „Jednáme, jak by mohlo do sálu znovu přijít publikum, buď úpravou stávajících pravidel nebo testováním návštěvníků,“ uvedl Mareček.
Z plánovaných letošních zahraničních zájezdů se ČF chystá do Rakouska a Japonska. „Zatím nám neodřekli zájezd pořadatelé koncertu na začátku února ve Vídni, pouze chtějí zahrát program třikrát a ne jednou, aby se obsloužilo celé publikum. Na podzim nás čeká velký zájezd do Japonska. Ten bychom absolvovali rádi, protože Japonsko se chystá na odložené olympijské hry. Pokud by se konaly, mělo by se uskutečnit i naše turné,“ sdělil Mareček.
Česká filharmonie, která svůj první koncert provedla v Rudolfinu 4. ledna 1896 pod vedením Antonína Dvořáka, je podle současného generálního ředitele Marečka „srdcem české hudby“ a její vzestup je rámován jmény velkých českých muzikantů.
„Václav Talich svou neúnavnou prací pozvedl Českou filharmonii z lokálního tělesa na orchestr světové úrovně. Rafael Kubelík dosáhl převedení filharmonie pod stát a po emigraci se k ní na konci kariéry vrátil, čímž symbolicky završil návrat svobody do naší země. Karel Ančerl otevřel Českou filharmonii světu a obstál v těžké konkurenci na nahrávkách i koncertech. Václav Neumann s noblesou dovedl orchestr k listopadu 1989 a dodal mu odvahu být živou součástí velkého dějinného okamžiku. Životní příběh Jiřího Bělohlávka se naplnil návratem do čela filharmonie a přinesl orchestru zpět stabilitu a umělecký lesk,“ připomněl při příležitosti výročí ČF Mareček.
Orchestru se po roce 1989 nevyhnuly konflikty kolem nové organizační struktury tělesa. Jeho pověsti uškodily i problematické odchody šéfdirigentů Gerda Albrechta či Zdeňka Mácala. Pod vedením Marečka, který se svými kolegy k orchestru přišel před deseti lety, se situace uklidnila. „Stabilita souboru je daná stabilitou vedení. Ne však našeho manažerského, ale uměleckého. Těžké časy České filharmonie, zejména po roce 1989, byly těžké zejména proto, že se střídali šéfdirigenti častěji, než je u podobných orchestrů obvyklé. Jiří Bělohlávek dobře nastolil trend a po jeho předčasném úmrtí na něj Semjon Byčkov dokázal navázat. Plánujeme v pěti až desetiletém horizontu, a to je klíčové, protože v klasické muzice nic nevzniká rychle,“ dodal Mareček.
