Nikolaj Rimskij-Korsakov, spolu s Balakirevem, Borodinem, Kjujem a Musorgským člen známé „mocné hrstky“, byl velmi plodným operním autorem. Většina z jeho šestnácti operních děl, jako třeba Sadko, Zlatý kohoutek nebo Legenda o neviditelném městě Kitěži, stále plní hlediště operních divadel, bohužel však spíše na východě, v Rusku. Jinde je to již zřídka, a u nás se nehraje prakticky vůbec. Pohádková opera o caru Saltanovi podle Alexandra Puškina měla premiéru roku 1900 v moskevském Solodovnikově divadle. U nás byla naposledy na jevišti Národního divadla inscenována v roce 1958, v roce 1990 ji nastudovala opera plzeňská. Vzpomínám, že jsem jako student navštívil ono pěkné pražské představení s vynikajícím Rudolfem Asmusem, alternovaným Ladislavem Mrázem v titulní roli Saltana. Zpívalo se, jak bylo tehdy u nás u všech cizích titulů zvykem, česky. O mnoho let později jsem zhlédl výpravné provedení opery v Michailovském divadle v Petrohradě, což je druhá operní scéna vedle divadla Mariinského. Tam se ovšem jednalo o klasicky výpravné a typicky ruské realistické provedení. Nikdy by mne nenapadlo, že v Německu uvede Korsakovovo dílo operetní divadlo v Drážďanech.
Zdejší Státní opereta, sídlící v menším divadle na předměstí saské metropole, uvádí v každé sezoně jeden nový operní titul. V loňském roce to byla Smetanova Prodaná nevěsta, o které jsem referoval zde, na zdejším jevišti ještě uvádějí Mozartovu Kouzelnou flétnu. Opery se hrají vždy v němčině, a tak byla uvedena jako novinka nové sezony Das Märchen vom Zaren Saltan.
Bylo zajímavé poznat, jak se s tímto náročným a výpravným dílem o čtyřech dějstvích a sedmi obrazech na libreto básníka Vladimíra Bělského drážďanští vypořádají. Trochu mne zarazila poznámka uváděná v annoncích na představení, že je to opera pro celou rodinu, tedy i pro malé děti, a mohu potvrdit, že jich bylo na nedělním odpoledním představení dost. Ale vůbec nezlobily, protože i pro ně bylo zdejší, hlavně výtvarné zpracování díla zajímavou podívanou. Připravil ji režisér Arne Böge na trochu muzikálově laděné scéně Hendrika Scheela, který byl také výtvarníkem někdy velice zajímavých a avantgardních kostýmů, z nichž bych vyzdvihl někdy až fantastické oblečení choreograficky nápaditě vedené baletní skupiny (choreografie Radka Stopky, plzeňského rodáka, jehož kariéra tanečníka a choreografa se profilovala hlavně v Německu).
V opeře, kterou precizně nastudoval s dobře disponovaným divadelním orchestrem hudební šéf divadla Andreas Schüller, není klasická orchestrální předehra, tu nahrazuje prolog. Úvodní fanfáru zatroubil člen orchestru na forbíně, kde byla přes její celou šíři instalována jakási symbolická tovární linka na výrobu potravinářských baget a jiného občerstvení. U ní pracovaly tři sestry (nejmladší Militrisa, střední tkadlena a nejstarší pekařka) za dohledu starosvatky Babarichy (zvučná Silke Richter).
V typické vojenské uniformě se objevuje car Saltan, který ve skrytu jejich zpěv poslouchal. Nejmladší Militrisa, jejíž píseň, ve které se ona svěřuje, že by carovi chtěla dát syna bohatýra, se mu líbí a vybírá si ji za ženu. Linka se rozjíždí do obou stran zákulisí a v prvním jednání se objeví dekorace carského paláce včetně pestrého dvorního života. Protože car odjel do války, vidíme sedět na trůně krásnou carevnu Militrisu, oblečenou do nádherného dobového kostýmu s korunou; výborně ji zpívá hezká štíhlá Paula Rummel. Militrisa porodila careviče Kvidona, který velmi rychle roste. Zatím je ztvárněn loutkou, kterou vedou dva loutkoherci.
Jeho malá postavička se postupně stále zvyšuje (děti sedící vedle mne z toho byly u vytržení), až dosáhne výšky pubertálního jinocha. Závistivé carevniny sestry spolu s Barbarichou ale poslaly nepřítomnému caru Saltanovi ošklivou zprávu, že se mu narodila zrůda. Ten posílá po poslovi dopis, aby carevnu posadili do smolného sudu (v inscenaci je to plechový barel, jaký se používá třeba na naftu) a poslali na moře.
Druhé dějství se odehrává na bájném ostrově Bujan, kam moře vyplavilo carevnu a dospělého careviče Kvidona oděného do námořnické uniformy, kterého zvučně zpíval náš Richard Samek (hned bylo vidět, že se objevil pěvec zpívající na scénách řádově vyšších).
Carevnu již představuje jiná, ale velmi dobrá pěvkyně, Ingeborg Schöpf. Carevič si z větévky stromku udělá luk a zastřelí velkého černého ptáka – jestřába (ve skutečnosti je to čaroděj) pronásledujícího labuť, jíž je zakletá dívka. Ta mu velmi děkuje. Z očarovaného města Ledence spadne kletba a vše se probouzí k normálnímu životu. Nadšení obyvatelé vítají Kvidona a nabízejí mu místo moudrého a laskavého vládce. Po pauze se opět dostáváme zpět na ostrov Bujan. Vládce Kvidon se objevuje v honosném kostýmu, jaké se nosily v barokních hrách, a zpívá svoji pěvecky velmi náročnou árii Z moře lehce vítr stoupá… Zachráněná labuť s obrovskými křídly skoro přes celou scénu (nazvaná v Drážďanech princezna Swanhilde), ztvárněná mladou Mariou Perlt, nabádá careviče toužícího po vlasti a po otci, aby se změnil v čmeláka a takto se nepozorovaně vrátil domů.
„Čmelák“ se spolu s dalšími muži schová na korábu, který vypadá jako ponorka, silně připomínající obrázky z českých Zemanových filmů. Koráb pluje do města jeho otce Saltana, starobylé Tumutarakaně. Po příjezdu jsou cestovatelé uvítáni u dvora a vyprávějí o své zemi, o krásném hlavním městě, o mladém a moudrém vládci Kvidonovi, o bohatýrech vystupujících z moře spolu se strýčkem Černomorem. Skazka o veverce louskající zlaté oříšky s diamantem uprostřed jádra probudí v caru Saltanovi, jenž je poslouchá s velikým zaujetím (hostující sonorní bas z drážďanské Semperovy opery Tillmann Rönnebeck), silný zájem se tam podívat.
Tomu se ale pochopitelně snaží klevetami zabránit obě zlé sestry společně s babicí Babarichou. Leč do čmeláka převtělený Kvidon vše poslouchá, a zlolajné a klevetivé ženy svým žihadlem popíchá. Zde musím připomenout známou a často hranou tříminutovou skladatelovu suitu Let čmeláka. Zde v opeře je tento motiv ale o mnoho kratší. Car Saltan se však rozhodne, že ostrov Bujan navštíví. A tím se dostáváme do posledního dějství. Kvidon jako čmelák vrátivší se zpět touží setkat se s neznámou carevnou. Jeho přání je vyslyšeno, labuť se přeměňuje v sličnou carevnu a on se s ní zasnoubí.
Na moři se objevuje přijíždějící loď a za velké uvítací slávy vystupuje se svým dvorem car Saltan. Kvidon mu ukazuje veverku louskající zlaté oříšky a také skupinu bohatýrů – rytířů v šupinách vedených Černomorem. Jsou znázorněni téměř jako mimozemšťané; vystupují z moře a vyprávějí Saltanovi smutný příběh o jeho ženě-carevně a synovi, které kvůli zlým pomluvám zavrhl a nechal poslat v sudu na širé moře. Kvidonova carevna-labuť zařídí setkání Saltana s jeho Militrisou, a pohádka tak šťastně končí. Představení bylo provedeno skutečně s velkým profesionálním nasazením všech složek, které to na nepříliš velikém jevišti nemají jednoduché. Na konci příštího roku se mohou diváci těšit na představení operetního souboru v úplně nové velké divadelní budově, jen nedaleko vzdálené od Semperovy opery.
Hodnocení autora recenze: 65 %
Nikolaj Rimskij-Korsakov:
Das Märchen vom Zaren Saltan
Hudební nastudování a dirigent: Andreas Schüller
Režie: Arne Böge
Scéna a kostýmy: Hendrik Scheel
Sbormistr: Thomas Runge
Choreografie: Radek Stopka
Loutky: Anna Menzel, Patrick Borck
Orchestr a sbor Staatsoperette Dresden
Premiéra 16. října 2015 Staatsoperette Drážďany
(psáno z reprízy 18. 11. 2015)
Zar Saltan – Tilmann Rönnebeck
Militrissa – Paula Rummel
Weberin – Antigone Papoulkas
Bäckerin – Elke Kottmair
Base Barbaricha – Silke Richter
Zarewitsch Gwidon – Richard Samek
Prinzessin Schwanhilde – Maria Perlt
Zarin – Ingeborg Schöpf
Bote / Zweiter Schiffer – Gerd Wiemer
Alter Mann / Erster Schiffer – Hauke Möller
Skomoroch, Hofnarr / Dritter Schiffer – Herbert G. Adami
Fabrikarbeiter, Katze, Kindermädchen, Schwanendiener, Eichhörnchenwärter, Hummelbegleiter, Meerriesen, Qualle u.a. – Anna Menzel, Patrick Borck
Blaumiesen, Flugzeuge, Wellen, Meerriesen – Damen und Herren des Balletts
