Jednou z nejsledovanějších a s největším napětím očekávaných letošních událostí – co se soudobé opery týče – byla právě tento týden světová premiéra Solaris, novinky německého skladatele Detleva Glanerta, uvedená na nejnovějším ročníku Bregenzer Festspiele.
Opera Solaris stojí již v druhé desítce jevištních děl renomovaného Detleva Glanerta (1960), mj. i žáka nestora německé soudobé opery Hanse Wernera Henzeho. Poprvé se divadelnímu publiku Detlev Glanert – se svojí operou Leyla und Medjun – představil už před bezmála čtvrtstoletím v Mnichově.
Námětem Glanertovy Solaris je stejnojmenná kniha úspěšného polského autora románů žánru sci-fi Stanisława Lema z roku 1961, zabývající se představou, co by se stalo, kdyby se lidské myšlenky a představy začaly zhmotňovat a vzpomínky na zemřelé je přivedly zpět. Samotný příběh se odehrává na vesmírné stanici, obíhající vzdálenou planetu Solaris, kde hlavní hrdina, psycholog Kelvin, má vyřešit problémy posádky, jejíž členové čelí stále intenzivnějším vidinám. Zjevení, která vystupují z gigantického oceánu na planetě Solaris, se ovšem nevyhnou ani Kelvinovi.
Na Bregenzer Festspiele se o světovou premiéru Glanertovy Solaris postarala tuto středu na scéně Festspielhausu výtečná mezinárodní sestavy sólistů v čele s barytonistou Dietrichem Henschelem, společně s Vídeňskými symfoniky, řízenými německým dirigentem Markusem Stenzem. Pro nás je ohromnou ctí, že k tomuto nastudování přizván byl také Pražský filharmonický sbor, který navíc krom toho i letos spoluúčinkoval v inscenaci opery Umberta Giordana Andrea Chénier, již druhým rokem uváděné prakticky po celé prázdniny na velké jezerní scéně. Na Bregenzském festivalu jsme pochopitelně zastihli i sbormistra Lukáše Vasilka.
Moje první otázka míří na světovou premiéru Glanertovy Solaris. Vaše první dojmy ze středečního premiérového uvedení? Reakce publika? Skladatel byl přítomen?
Ano, skladatel byl v Bregenz přítomen po celou dobu nastudování. Velmi ochotně spolupracoval s dirigentem, se sólisty i s námi. Byl dokonce ochotný i k drobným změnám a „zlepšovákům“ v partituře, které vyšly z potřeb praktického nastudování. Premiéra dopadla velmi úspěšně. Podle závěrečné děkovačky bych si dokonce troufl říci, že publikum bylo nadšené. V Bregenz je publikum velmi náročné a je na moderní operu zvyklé.
Prosím, přibližte Solaris aspoň trochu – námět i hudbu, a také samotnou inscenaci. Jak velkou úlohu v ní má sbor? Jak těžké je to zpívání? A co říkáte výkonům sólistů – třeba Dietrich Henschel je skutečně extratřída…
Opera vychází ze stejnojmenného sci-fi románu polského spisovatele Stanislawa Lema. O něco slavnější než samotný román je jeho filmové zpracování, především to z roku 1976, které režíroval Andrej Tarkovskij.
Hudba opery je velmi komplikovaná, ale dobře dokresluje a podpírá děj. Sbor má roli planety Solaris, a proto není na scéně, ale všechny své vstupy zpívá za scénou – je záměrně neviditelný. Sborový part je poměrně rozsáhlý a velmi obtížný. Využívá krajních rozsahových poloh všech hlasů a jeho složitá harmonie musí dobře ladit. Hlasy jsou často vedeny spíše instrumentálně. Stejně obtížné a vypjaté jsou i sólové party.
Všichni sólisté mají hvězdnou úroveň, nejen Dietrich Henschel, jinak by své party vůbec nemohli zazpívat. Je neuvěřitelné, jak skvěle to zvládli. Navíc celá inscenace je z velké části založena na jejich až činoherních hereckých výkonech. Myslím, že by naši studenti zpěvu, jejich profesoři a někteří slavní sólisté koukali, co všechno obnáší poctivá operní inscenace. Tady člověk vůbec nevystačí s tím, co zná z Čech.
+++
===
Jak dlouho dopředu jste dostali partituru? A jak náročné byly samotné zkoušky, jak dlouho trvaly? A jak obtížné bylo je skloubit se zkouškami na jezerní scéně, kde Pražský filharmonický sbor již druhým rokem zpívá v Giordanově Chénierovi? Nebo jste snad rozděleni na dvě skupiny?
Partituru jsme začali studovat s asi měsíčním předstihem a zabralo nám to docela dost času. Do Bregenz už jsme samozřejmě přijeli s hotovým nastudováním, bylo třeba jen doladit některé detaily s dirigentem a skladatelem, a také najít správné zvučení. Každý den dopoledne byly zkoušky na Solaris a pozdě večer na Chéniera. Zvládáme všechno s jednou skupinou našich zpěváků, ale je to velmi náročné. Zvlášť proto, že každá zkouška a představení na jezeře končí v pozdních nočních hodinách. K těmto zkouškám navíc ještě přibyly naše samostatné zkoušky na a capella koncert, který máme v rámci festivalu na konci července. Pro zpěváky to tedy znamená absolvovat až tři frekvence denně. Obdivuji je, že to všechno tak dobře zvládají. Neznám žádné jiné české profesionální těleso, které by na tento tvrdý způsob práce vůbec přistoupilo, natož tak dobře zvládlo.
Se Solaris se počítá – pokud vím – ještě pro uvedení v berlínské Komische Oper v příští sezoně, kde má Pražský filharmonický sbor také zpívat, je to tak? Do jaké míry to je váš sbor prestižní záležitost?
Celá inscenace bude přenesena do Komické opery v květnu a červnu 2013. Mělo by tam být asi pět představení. Je to pro nás stejně prestižní a prioritní projekt jako naše angažmá na Bregenzer Festspiele. Velmi si toho považujeme…
Kolikátým rokem letos vůbec Pražský filharmonický sbor na Bregenzer Festspiele působí? Bylo hodně těžké se tam dostat, uspět a udržet se?
V Bregenz jsme letos potřetí. Naše první angažmá v roce 2010 bylo připravováno vlastně několik let. Museli jsme uspět v některých jiných projektech, abychom získali důvěru festivalu. Nakonec se to podařilo, první spolupráce dopadla dobře a my jsme se stali rezidenčním sborem. V Bregenz se lze udržet pouze kvalitou a vysokou profesionalitou. Snažíme se s Pražským filharmonickým sborem přinášet obojí v nejvyšší možné míře.
Když už jsme zmínili Chéniera, jak se vám osobně ta inscenace líbí? Ptám se proto, že nejeden z operních fanoušků tvrdí, že představení na jezerní scéně jsou přece jen spíš atraktivní bombastickou podívanou, než niterným zážitkem…
Ale na tom je to přece založené! Když jdete na operu do arény pro mnoho tisíc diváků a se scénou, která se vynořuje z jezera, nemůžete očekávat stejný zážitek jako v kamenném divadle. Ale Bregenz je skvělá podívaná se skvělými uměleckými výkony. Jiný svět, jiný přístup k opeře, opera, která je stravitelná třeba i běžným publikem. A o to přece taky operním fanouškům musí jít, aby se opera dostala i mezi nezkušené posluchače, aby se ji lidi učili poslouchat a vnímat. Těžko lze očekávat, že někdo, kdo v životě nebyl na opeře, půjde rovnou někam vstřebávat „niterný zážitek“. Musí k tomu teprve najít cestu a tohle je jedna z nich, řekl bych mimořádně kvalitní, zajímavá, originální a hlavně velmi přímá.
Pro příští rok máte již festival v Bregenzi také jistý? Pokud ano, v jakém titulu? A nějaké další opery pro jiné pořadatele ve výhledu máte?
Asi před půl rokem jsme obdrželi pozvání i na rok 2013, takže pokud dopadnou dobře všechna jednání, budeme účinkovat i v příštím ročníku festivalu. Na jezeře bude premiéra Kouzelné flétny v režii Davida Pountneyho. Pražský filharmonický sbor se v této inscenaci objeví poprvé také na samotné jezerní scéně – v předchozích „jezerních“ inscenacích, nejen těch, ve kterých jsme účinkovali my, byl sbor spolu s orchestrem vždy v divadle a pouze vytvářel hudbu, která byla přenášena na scénu, kde sbor nahrazovali statisté. Vedle toho zde v divadle uvedeme ve světové premiéře operu Kupec benátský polského skladatele Andrzeje Czajkowského. Kromě našeho angažmá v Bregenz bude menší skupina Pražského filharmonického sboru na konci června účinkovat také na operním festivalu v St. Gallen, kde uvede Verdiho operu Atilla. V lednu natočíme v Mnichově pro Bavorský rozhlas ranou Wagnerovu operu Das Liebesverbot a na jaře se v několika reprízách Martinů Her o Marii vrátíme do Národního divadla.
A na co z toho, případně ještě z dalších věcí v nové sezoně se v tuto chvíli nejvíc těšíte?
Těším se na pokračování cyklu našich samostatných koncertů, který byl v minulé sezóně velmi úspěšný. Máme před sebou také celou řadu zahraničních koncertů, z nichž vyniká hlavně provedení Šostakovičovy Symfonie č. 13 v Berlíně a Paříži. A čeká nás i několik zajímavých projektů s Českou filharmonií a vystoupíme na většině důležitých tuzemských festivalů.
Díky za rozhovor, ať se vám nejen letos v létě daří!
Bregenzer Festspiele 2012
Detlev Glanert:
Solaris
Dirigent: Markus Stenz
Režisér: Moshe Leiser, Patrice Caurier
Scéna: Christian Fenouillat
Kostýmy: Agostino Cavalca
Video: Tommi Brem
Světelný design? Christophe Forey
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Wiener Symphoniker
Pražský filharmonický sbor
(koprodukce Bregenzer Fetsspiele – Komische Oper Berlin)
Světová premiéra 18. července 2012 Festspielhaus Bregenz
Kris Kelvin – Dietrich Henschel
Harey – Marie Arnet
Snaut – Martin Koch
Sartorius – Martin Winkler
Negerin – Bonita Hyman
Alte Frau – Christiane Oertel
Zwerg – Mirka Wagner
Ptal se Vít Dvořák
