Často se říká, že tanec dovede vyjádřit nevyslovitelné. Radost, zármutek a zoufalství se zhmotní coby výraz naší sdílené křehkosti. Skrze to může tanec vzbudit soucit, inspirovat k laskavosti a podnítit touhu k uzdravení spíše než ke zranění.
Především dnes, kdy stovky a tisíce lidí prožívají válku, snaží se zorientovat v politických zvratech a protestují proti nespravedlnosti, je upřímná reflexe životně důležitá. Jde o těžké břímě pro tělo, tanec, umění. A přesto je umění stále tou nejlepší možností jak dát tvar nevyslovenému. Začít můžeme otázkou: Kde je má pravda? Jak vyjádřit úctu k sobě i mé komunitě? Komu se zodpovídám?
Michail Baryšnikov (27. 1. 1948), v Rize narozený tanečník a choreograf. Balet vystudoval v tehdejším Leningradě a kariéru začal jako člen souboru Kirovova divadla (dnes Mariinské). V roce 1974 emigroval do Kanady, odkud se přesunul do New Yorku. Dlouhé roky poté tančil v American Ballet Theatre a New York City Ballet, vytvořil rovněž několik svých inscenací baletů jako Labutí jezero, Don Quijote nebo Louskáček. Spolupracoval také s televizí (Baryšnikov v Bílém domě, Baryšnikov v Hollywoodu, Baryšnikov na Broadwayi, Sex ve městě) a filmem (Bílé noci, Nový začátek), vystupoval na Broadwayi, získal cenu Emmy a byl nominován na Oscara. V červnu 2022 založil spolu s ekonomem Sergejem Gurijevem a spisovatelem Borisem Akuninem True Russia Foundation, která vybírá peníze na podporu obětí války na Ukrajině.
