Studie, která analyzovala nahrávky děl Johanna Sebastian Bacha, zjistila, že některá díla se hrají téměř o 30 procent rychleji než před půl stoletím. Nedávné nahrávky téhož díla jsou tedy kratší než jejich předchůdci.
Tato novinka se objevila ve studii publikované v Musicae Scientiae, časopise Evropské společnosti pro kognitivní hudební vědy (European Society for the Cognitive Sciences of Music) v roce 2017, která zjistila, že popové písně se zrychlují v souvislosti s nižší schopností posluchačů se déle soustředit a s rostoucí popularitou streamingových služeb jako je Spotify. “Popová hudba následuje evoluci společnosti jako takové: Vše se zrychluje,” řekl v roce 2016 Švédský popový guru Max Martin, který stojí za hity Britney Spears, Katy Perry, Taylor Swift a dalších.
Odráží se však tento trend i v interpretaci vážné hudby?
V nové studii se vědci z nahrávacích firem Deutsche Grammophon a Decca, které obě spadají pod Universal Music Group, zaměřili na tři nahrávky Bachova slavného Koncertu pro dvoje housle. Nejstarší nahrávka od Davida Oistracha a Igora Oistracha, je z roku 1961 a trvá 17 minut. Pozdější nahrávka z roku 1978 má sotva 15 minut, zatímco nejnovější, z roku 2016, má okolo 12 minut. Jedná se o téměř pětiminutové zrychlení – minuta za každé desetiletí, tedy téměř třiceti procentní redukce!
Ve svém úvodu ke studii napsal muzikolog Sir Nicholas Kenyon: „Zdá se, že dnes dáváme přednost průsvitnému, lehkému, světlému zvuku což se hodí k interpretaci děl skladatelů jako jsou Bach, Händel a Mozart. Je to zásadní změna vkusu z poněkud zatěžkaného koncertního stylu minulých dob směrem k interpretaci, která je lehká, vzdušná, a hybná.“
Každý trend má však svůj proti trend. Některé popové písně se dnes například naschvál zpomalují, aby něčím vynikly. Nemusí se tedy zpomalovat celý žánr, jen určitý úsek. Co se týče interpretace vážné hudby, zrychlování díla J. S. Bacha se nemusí odrážet v dílech jiných skladatelů, jejichž dílo nebylo součástí studie.
