Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Americké jaro na podzim
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
HudbaRecenze

Americké jaro na podzim

Americké jaro konečně začalo. První koncert tohoto hudebního festivalu, jehož 15. ročník musel být kvůli koronavirové situaci přesunut, se odehrál 22. září 2020 v kostele sv. Vavřince a v podání Kvarteta Martinů a Karla Košárka přinesl díla Tomáše Svobody a Bohuslava Martinů.

Pincová Kateřina
Published: 24/09/2020
Share
5 Min Read
SHARE
Kvarteto Martinů a Karel Košárek – Americké jaro 2020 (zdroj FB)

Americké jaro přináší už patnáctým rokem koncerty napříč hudebními žánry (nejčastěji se jedná o klasickou hudbu a jazz) a přestože se většina akcí koná v Praze, nejsou ochuzeny ani další kouty České republiky. Cílem festivalu je snaha prohlubovat česko-americkou kulturní spolupráci, a tak se v jeho průběhu objevují umělci obou národností, představující díla skladatelů s těmito zeměmi spojenými. Ředitelka festivalu Zdenka Součková a umělecký ředitel Jan Bartoš si pro „klasickou“ linii letošního ročníku navíc vzali za úkol reflektovat téma exilu, a tak na dnešním koncertě zazněla díla dvou skladatelů českého původu, kteří se za svého života prosadili v USA.

Jméno Tomáše Svobody, „českého“ skladatele, který se narodil v Paříži a nyní žije ve Spojených státech, u nás často neslyšíme. A to je jeho dílo značně rozsáhlé (čítá přes 200 opusů) a získalo řadu prestižních ocenění (například Critics Choice Award za nahrávku jeho klavírních trií v roce 2001, nominace na Grammy Award s Koncertem pro marimbu a orchestr v roce 2003). Některé jeho smyčcové kvartety však má na repertoáru Kvarteto Martinů, které dva z nich, č. 9 op. 193 a č. 12 op. 202, interpretovalo v první půlce dnešního večera.

Kvarteto Martinů – Americké jaro 2020 (zdroj FB)

Hudba Tomáše Svobody (soudě alespoň z těchto dnes provedených kompozic v dané interpretaci) je i přesto, že se tento skladatel nebojí používat velké množství disonantních ploch a své modernisticky pojaté a typicky „zalamované“ melodie často sestavuje z nezpěvných intervalů, velice přístupná. Posluchač se v ní díky zvolené hudební řeči a vychytaných proporcích dobře orientuje. Velice sympatická je i Svobodova práce s časem a napětím u diváka: je schopen přesně vystihnout ten moment, kdy už je třeba konkrétní plochu postupně vygradovat, nebo utišit, popř. se střihem posunout jinam, do kontrastní hudby. Jako příjemný bonus jsou pak i některé hudební vtípky, jako např. příprava typicky barokního závěru v 2. větě 12. kvartetu, tedy skladby jinak psané v soudobé hudební řeči, ovšem s nerozvedením do tóniky.

K celkovému vyznění obou kompozic však přispěl především způsob interpretace. Kvarteto Martinů založené roku 1976 je i přes některé personální změny, ke kterým v průběhu jeho působení došlo (violista Zbyněk Paďourek se k souboru přidal „teprve“ v roce 2010; začátkem tohoto roku vystřídala Libora Kaňku na postu druhých houslí Adéla Štajnochrová), vysoce profesionálním souborem vyznačujícím se perfektní souhrou a precizností v nástupech. Doménou tohoto kvarteta s dvěma protipóly naproti sobě, velice extrovertně se projevujícím prvním houslistou Lubomírem Havlákem a introvertní hrou Jitky Vlašánkové (violoncello), se dnes staly gradační plochy: ve své trýznivosti velice efektně působily gradace v první větě 9. kvartetu; vypjatě a přesto jaksi moudře hluboce zase imitační plocha v druhé větě 12. kvartetu. Interpretace tak podtrhla Svobodovo zamýšlené vyznění obou kvartetů: tragický příběh imigranta, který se není schopen adaptovat na nové prostředí (9. kvartet), a jakýsi soubor nasbíraných životních zkušeností a moudrosti (12. kvartet).

Kvarteto Martinů a Karel Košárek – Americké jaro 2020 (zdroj FB)

Po přestávce si dramaturg dnešního večera pro posluchače připravil charakterový kontrast. Klavírní kvintet č. 2 Bohuslava Martinů, který v druhé polovině koncertu zazněl, je oproti právě vyslechnutým trýznivým a zadumaným kvartetům veskrze pozitivním dílem (vznikl v roce 1944 v období, které naznačovalo konec druhé světové války). Ke kvartetu se přidal klavírista Karel Košárek, aby tak ještě podpořil obrovskou míru energie, která ze souboru již předtím sršela. Přestože se klavír vzhledem k velké dynamické exponovanosti kompozice často pohyboval až na samé hranici „přeforzírování“, Karel Košárek dokázal vždy odhadnout správnou míru úhozu. Všichni zúčastnění podali – sami za sebe i v rámci celku – v průběhu celého večera výjimečné výkony.

TAGGED:Americké jaroKarel KošárekKvarteto MartinůLubomír HavlákSEZTomáš Svoboda (1939)
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Obrat konce, roztančené úvahy o Evropě a lidstvu
Next Article Elisabeth Ullmann (foto Herbert Schleich) Elisabeth Ullmann zahájí cyklus varhanních recitálů ve Smetanově síni
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up