Stravinskij dnes není každodenní součástí koncertních programů. S výjimkou baletní hudby dnes už orchestry skladatele – kdysi oslavovaného jako největšího svého století – nepovažují za kasovní tahák a pomalu jej vyřazují z dramaturgie. O správnosti tohoto rozhodnutí lze polemizovat, nikoliv však o důkazech: Kdy naposledy jste slyšeli Symfonii in C?
Jednou z nejkreativnějších kompozic Stravinského neoklasicistního období je Houslový koncert v D dur z roku 1931, který nejenže vznikl na objednávku amerického virtuosa Samuela Dushkina, ale je v něm patrný značný Dushkinův vliv. Německý houslista Frank Peter Zimmermann jej za doprovodu Bamberských symfoniků a Jakuba Hrůši přetváří v zádumčivou pozdně romantickou skladbu plnou stesku po ztraceném mládí, vlasti a sebevědomí. Tiše hraná druhá část, árie má výrazný teskný aspekt. S přehledem jde o nejpromyšlenější interpretaci, jakou jsem za poslední roky slyšel – a také nejsympatičtější.
Co se vám nelíbí na dvou Bartókových houslových rapsodiích z roku 1928? Jsou to skotačivé balkánské folklorní tance. Koncertantní suita Bohuslava Martinů z roku 1944 patří k jeho nejméně hraným dílům a já jsem nadšen, že se s ní mohu seznámit. Hrůša z ní vynáší na světlo bamberskou českou DNA – orchestr založili totiž pováleční čeští uprchlíci – a Zimmermann jí propůjčuje virtuózní lesk. Martinů sní jako Josef v Egyptě a tančí jako sám ďábel. Proč se na taková mistrovská díla zapomíná? Proč si orchestry nevidí dál než na špičku nosu? Mimochodem, poznámky v bookletu (práce Rebeccy Schmid) jsou na dnešní dobu nezvykle informativní a je radost je číst.
Album na Spotify:
Album na YouTube:
Stravinsky, Bartok, Martinu – Works for Violin & Orchestra
Béla Bartók: Rapsodie pro housle a orchestr č. 1, BB94b
Béla Bartók: Rapsodie pro housle a orchestr č. 2, BB96b
Bohuslav Martinů: Koncertantní suita pro housle a orchestr, H276
Igor Stravinskij: Koncert D-dur pro housle a orchestr
Frank Peter Zimmermann – housle
Bamberger Symphoniker
Jan Hrůša – dirigent
Label: BIS
Datum vydání: 12. ledna 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****
