Hans Winterberg byl jedním z tisíců skladatelů zakázaných a utlačovaných nacisty, ale jeho příběh je přesto značně unikátní. Byl to německy mluvící Žid z Prahy a v roce 1945 byl na několik měsíců v terezínském koncentračním táboře. Po konci války uprchl do Bavorska, kam však nikdy úplně nezapadl. Až to své smrti v roce 1991 žil na pokraji chudoby v Mnichově.
V roce 2002 jeho adoptovaný syn Christoph Winterberg prodal autorská práva k Winterbergově hudbě Sudetsko-německému hudebnímu institutu, pod podmínkou že jeho dílo nespatří světlo světa až do roku 2031. Skladatelův vnuk Peter Kreitmeir toto moratorium soudně napadl, a za pomoci vnuka Arnolda Schoenberga dosáhl rozsudku, díky kterému je dnes možné Winterbergovu hudbu opět hrát a nahrávat. V podání Berlínského rádiového orchestru pak minulý rok vzniklo toto album – vůbec první veřejně dostupná nahrávka Winterbergovy orchestrální tvorby.
Stálo to za čekání? Částečně ano. Symfonie č. 1 z roku 1936 je tak podobná tvorbě Albana Berga, že nikoho asi moc nezaujme. Je to kompetentní skladba, ale nic nového pod sluncem.
První ze čtyř klavírních koncertů je zajímavější, ačkoliv vliv Bartóka a Prokofjeva je zřejmý. Skutečným objevem je Rhythmophonie – třicetiminutová skladba z let 1966-67, která míchá předválečného Janáčka s post-Stravinským důrazem na rytmus. Je to pro mě zcela nový zvukový svět, zajímavý a přitažlivý. Pokud je ve Wintenbergově katalogu více takto inventivních skladeb, rozhodně je chci slyšet.
Ukázka:
Hans Winterberg: Sinfonia drammatica; Piano Concerto No. 1; Rhythmophonie
H. Winterberg: Symfonie č. 1 „Sinfonia drammatica“
H. Winterberg: Koncert pro klavír a orchestr č. 1
H. Winterberg: Rhythmophonie
Jonathan Powell – klavír
Johannes Kalitzke – dirigent
Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin
Label: Cappricio
Datum vydání: 6. května 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ***/*****
