Každá epocha má houslistu, který ji reprezentuje. Ve druhé polovině 19. století to byl strýčkovský Joseph Joachim, v první třetině 20. století rozpustilý Fritz Kreisler. Poté následovali Heifetz, Menuhin, Perlman, krátce i Vengerov a Anne-Sophie Mutter. Mám dojem, že století jednadvacáté pravděpodobně nejlépe reprezentuje Hilary Hahnová.
Američanka až na dřeň, okovaná v Curtisově kovárně, neudělala v kariéře snad žádnou chybu, omezila svá koncertní vystoupení a vzala si volno kvůli dvěma dcerám. Ve svých 43 letech je o stupeň výše, než nejbližší konkurenti a žádný jí nesahá ani po kotníky. Střídá lehkou klasiku, jako je Korngoldův koncert, s temnějšími vodami.
Jejím posledním projektem je šest sólových sonát belgického virtuosa Ysaÿe, soubor „etud“, která jsou jak technicky, tak intelektuálně náročné. Sólová skladba pro housle je jako sklenice čisté vody. Naplnit ji barvou a chutí může jen ten, kdo je skutečně dokonalý. Ysaÿe zanechal několik vodítek, když do sonát vložil postavy šesti současníků, včetně Kreislera a Francouze Thibauda. Kdo by však dnes – kromě houslových nadšenců – rozeznal jejich styl a proč je to tak důležité?
Hahnová vnímá celou sbírku jako filmový scénář. První je dialog Stravinského s Bachem, druhý je rozjímáním nad Dies Irae, třetí je cestou po Balkáně a tak dále. Vše výmluvně zahrané a s poutavým dějem. Schopnost učinit veškerou hudbu nesmrtelnou – právě to znamená být epochálním houslistou.
Album na Spotify:
Ukázka na YouTube:
Eugène Ysaÿe: Six Sonatas for Violin Solo op. 27
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 1 g moll Joseph Szigeti
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 2 a moll Jacques Thibaud
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 3 d moll George Enescu, „Balada“
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 4 e moll Fritz Kreisler
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 5 G dur Mathieu Crickboom
Eugène Ysaÿe: Sonáta č. 6 E dur Manuel Quiroga
Hilary Hahn – housle
Label: Deutsche Grammophon
Datum vydání: 14. července 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
