1919 Coda: Janáček, Boulanger, Debussy, Elgar. Název tohoto klavírního a houslového recitálu si zaslouží vysvětlení. V roce 1919 dva ze zmíněných skladatelů byli po smrti a třetí z nich už byl vyčerpaný. Jen Leoš Janáček jel na plný plyn – snad ještě více, než dříve. Jestli byl rok 1919 zlomový, tak ze života těchto skladatelů to poznat nešlo. Ale rok 1919 uzavírá válečné období a tyto sonáty se pohybují v bezprostřední minulosti, která nevnímá ani přítomnost ani budoucnost.
Janáčkova houslová sonáta, kterou dokončil v roce 1915 a zrevidoval během dalších šesti let, je mistrovské dílo zkomponované v době vakua. Skladatel již překročil šedesátku a čekal, až si jeho opera Její pastorkyňa najde po brněnské premiéře (1914) cestu do Prahy. Nemohl se hnout dál, dokud se dílo neetabluje v hlavním městě. V roce 1915 Praha Pastorkyni přijala, i když se zásadními zásahy. Janáčkovo manželství se rozpadalo. Během války nesnášel Rakousko a Německo, toužil po české samostatnosti. Tyto impulzy naplňují Sonátu protikladným napětím. V roce 1919 už byla Pastorkyně mezinárodně uznaná a Janáček měl novou lásku v nedosažitelné Kamile Stösslové.
Když Claude Debussy komponoval sonátový triptych, rozléhaly se Paříží výstřely z německých zbraní a umíral na rakovinu konečníku. Z tohoto triptychu je sonáta na desce nejméně intimní. Na člověka, kterému ležel svět u nohou, je tato sonáta vřelá, podmanivá, ale ne sentimentální. Její premiéra v roce 1917 byla posledním koncertem, který Debussy slyšel. O deset měsíců později zemřel.
Edward Elgar se zotavoval z operace hrdla, když na konci první světové války komponoval sonátu pro housle a klavír. Věnoval se potom klavírnímu kvintetu a violoncellovému koncertu. Po smrti své manželky v roce 1920 přestal komponovat. Tato sonáta je v mnoha směrech jeho epitafem.
Lili Boulangerovou trápilo chronické onemocnění celý její krátký život. V roce 1913 vyhrála vytouženou Římskou cenu, ale o pět let později ve věku 24 let zemřela. Její dvě krátké skladby na této desce jsou spíše náznakem slibného talentu, než jeho naplněním.
Tato neslučitelná díla interpretují dva hudebníci žijící ve Velké Británii – novozélandský houslista Benjamin Baker a klavírista Daniel Lebhardt. Pokud bychom řekli, že se příliš usilovně snaží o konvenční krásu v Janáčkovi, jejich strohost v Debussym a Elgarovi je ideální a vyvolává sympatii pro tyto morbidní zpovědi. Jejich hra je úžasně vyrovnaná. Ukázkové album s velkým pochopením pro prostředí a individualitu každého skladatele. Baker a Lebhardt vyprávějí čtyři velmi osobní příběhy, všechny jsou zbloudilé. Celou dobu jsem poslouchal se zatajeným dechem.
Skladby na Spotify:
1919 Coda: Janáček, Boulanger, Debussy, Elgar
Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír
Lili Boulanger: Dva kusy pro housle a klavír
Claude Debussy: Sonáta pro housle a klavír
Lili Boulanger: D’un matin de printemps
Edward Elgar: Sonáta pro housle a klavír, Op. 82
Benjamin Baker – housle
Daniel Lebhardt – klavír
Label: Delphian
Datum vydání: 26. května 2023
Hodnocení Normana Lebrechta: *****/*****
