Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Album týdne Normana Lebrechta: Čajkovskij jako oběť kulturních konfliktů
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Album týdneChystá seHudbaKlasikaRecenzeZe světa

Album týdne Normana Lebrechta: Čajkovskij jako oběť kulturních konfliktů

Norman Lebrecht si pro svou pravidelnou recenzi tentokrát vybral nové album vycházející pod labelem ICA Classics, které obsahuje archivní nahrávky děl Čajkovského a Prokofjeva.

Lebrecht Norman
Published: 18/02/2024
Share
3 Min Read
SHARE
Arvīds Jansons (zdroj Find a grave)
Arvīds Jansons (zdroj Find a grave)

Co se stalo s Čajkovským? Dříve byly Pátá a Šestá symfonie, houslové a klavírní koncerty u posluchačů i dirigentů tak oblíbené, že koncertní domy byly nuceny dokonce omezovat četnost jejich uvádění během sezony. A škála interpretací byla nekonečná – od Karajana přes Mutiho a Gergieva až po Soltiho.

A teď? ничего…

Je možné, že Čajkovskij upadl do naší všeobecné nemilosti s ruským expanzionismem, ale neexistuje žádný zřejmý důvod, který by vysvětloval téměř vymizení jeho posledních dvou symfonií – a jejich slabá provedení, když už se je nakonec přeci jen někdo neochotně odhodlá uvést. Myslím, že jedním z největších poražených v kulturních bitvách jednadvacátého století je Čajkovskij.

Dost bylo stížností. Můžete si poslechnout tuto nahrávku Páté symfonie a uvidíte, o co přicházíme. Jde o živé provedení v podání Státního orchestru SSSR v Royal Albert Hall z roku 1971 pod vedením druhého dirigenta Leningradské filharmonie Arvīdse Jansonse, se kterým se sovětské úřady kvůli jeho etnickému původu příliš nechlubily. Měl dvě velká mínus – byl příslušníkem pobaltské menšiny a manželku židovku, jeho syn Mariss se později dobře uplatnil jako světový dirigent.

Arvīds Jansons přistupuje k Čajkovského Páté symfonii mnohem laskavěji než jeho tehdejší šéf Jevgenij Mravinskij. Tam, kde Mravinskij zachází s národními melodiemi drsně, je Jansons je tónuje do širokého kulturního plátna plného zvláštností a regionálních rozdílů. Drsný, ale nemilitaristický závěr kontrastuje s nejkrásnější valčíkovou větou, jakou jsem kdy slyšel.

A je toho víc. Úvod Šípkové Růženky by vzkřísil mrtvolu a Francesca da Rimini vyzařuje děsivou nadšenost. Jako bonus je tu Prokofjevova První symfonie. Ačkoliv není zvuk studiové kvality, hudební výkon je nedostižný – v dnešní době vlastně nedosažitelný. Takto jsme byli Čajkovským uchváceni v dobách, kdy jej prováděli s odvahou a přesvědčivostí.

V listopadu 1984 zemřel při dirigování v Manchesteru sedmdesátiletý Arvīds Jansons na infarkt. Poplatky za repatriaci těla vyúčtovali ruské úřady jeho rodině. Tak to chodí.

Tchaikovsky: Symphony No. 5; The Sleeping Beauty (excerpts); Prokofiev: Symphony No. 1 “Classical” 

Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66: Úvod. Šeříková víla
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Pas d’action. Rose Adagio
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Panorama. Andantino 
Petr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, op. 66, I. dějství: Valčík
Petr Iljič Čajkovskij: Francesca da Rimini, Op. 32
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 „Klasická“: I. Allegro
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 „Klasická“: II. Intermezzo. Larghetto 
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 „Klasická“: III. Gavotta. Non troppo allegro 
Sergej Prokofjev: Symfonie č. 1 D dur, op. 25 „Klasická“: IV. Finale. Molto vivace 

Leningradská filharmonie
Státní symfonický orchestr SSSR
Arvīds Jansons

Label: ICA Classics
Datum vydání: 8. března 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ****

TAGGED:Arvīds JansonsSEZ
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Giuseppe Verdi: Nabucco (zdroj Slovenské národní divadlo, foto Zdeněk Sokol) Nabucco ve Státní opeře: Nuda v muzeu
Next Article FOK - logo Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vyhlašuje konkurz do skupiny bicích s povinností tympánu
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up