Aix-en-Provence a Mozart. Dočkáme se něčeho takového i u nás?

Báječné letní operní festivaly, pořádané často ve velkolepém stylu a hlavně na ohromně vysoké umělecké úrovni můžeme leckterému z Evropanů jen tiše závidět. Čím to jen je, že jsme u nás tak pozadu? Tak třeba jihofrancouzské univerzitní město Aix-en-Provence, rozhodně menší než naše Plzeň (!), se se svým vyhlášeným hudebním festivalem, kam každoročně přijíždějí operní celebrity z celého světa, pyšní už více než šest desetiletí. Velký důraz tu kladou na Mozarta (neříká Pražanům něco to jméno?) a tak každý, kdo si na TV Mezzo nebo na Live web Arte nenechal před pár dny ujít novou Figarovu svatbu musí uznat, že tak ohromně udělanou a také zahranou a zazpívanou Figarku naživo nejspíš dlouho neuvidí. O tom jsme ale psát nechtěli. Chtěli jsme dnes jen znovu (po kolikáté už?) podotknout, jak neotřele, nevtíravě, avšak s přesnou ránou hřebíčku na hlavičku a přitom doslova za pár kaček dokážou – podobně jako i jinde venku – také v Aix udělat opeře reklamu. Však se jen podívejte, co nevtíravého, vkusného a neokázale půvabného dokázali v Aix na Place de la Mairie prakticky jen s klavírem vytvořit… Dočkáme se něčeho podobného někdy i u nás? Nebo že by snad třeba právě na Mozarta turisté v pražských ulicích neslyšeli? Že by muzikanti z Národního nechtěli aspoň jednou přijít do práce o chvíli dřív? Že by něco podobného u nás ještě nikoho nenapadlo?