Jedním z nejvýraznějších – a přitom polozapomenutých – hybatelů československého hudebního života ve sféře organizace a managementu v období mezi dvěma světovými válkami byl Jaromír Žid (1893-1981). Pěvecká vášeň a obdiv k mimořádným uměleckým osobnostem, za nimiž cestoval po celé Evropě, jej přivedly k tomu, že se stal zakladatelem a ředitelem umělecké agentury Bel Canto.
Na jeho pozvání přijížděli do československé metropole ve dvacátých a třicátých letech třeba Pablo Casals, Fritz Kreisler, Alfred Cortot, Arthur Rubinstein, Sergej Rachmaninov, Yehudi Menuhin či Nathan Milstein. S Českou filharmonií díky Jaromíru Židovi hostovali Bruno Walter, Pietro Mascagni, italští dirigenti Bernardino Molinari a Victor de Sabata či Erich Kleiber. „Každým rokem zájem o Prahu stoupal,“ vzpomínal Žid v rozhlasovém rozhovoru s Ivanem Medkem v roce 1968, „vynikající umělci jí dokonce dávali přednost před ostatními městy. Jen jako příklad uvádím Šaljapina a Toscaniniho s Newyorskou filharmonií. Při jejím prvním zájezdu do Evropy dostal Toscanini přes šedesát pozvání z evropských měst, z nichž se mohlo podle plánu uskutečnit pouze patnáct, a to těch největších: Londýn, Paříž, Brusel, Milán, Řím, Vídeň… A přece vybral také Prahu.“
V letech 1932-1945 byl Jaromír Žid ředitelem České filharmonie. Byl to právě on, kdo organizoval v letech 1935-1938 velké zájezdy České filharmonie do Velké Británie, Francie a Belgie.
Po únoru 1948 nesměl Jaromír Žid podnikat v ničem z toho, čemu se na skvělé úrovni věnoval do té doby, a v roce 1957 stanul dokonce před soudem za údajnou špionáž pro anglickou kontrarozvědku a nedovolené operace s cennými papíry. V procesu, u nějž je spíše řečnickou otázkou, do jaké míry byl politický, čekalo na Jaromíra Žida odsouzení a několik let vězení. Jeden z nejvlivnějších lidí meziválečné hudební Prahy se tak ocitl na kolenou a v zavržení.
Nynější připomenutí Jaromíra Žida v České filharmonii je možné díky vstřícnosti vnoučat Jaromíra Žida – rodinám Zikově a Hnátkově.
Zdroj: Česká filharmonie
