Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Vilém Hofbauer – trubka
Kdy a kde jsem se narodil
Narodil jsem se 2. dubna 1999 v Jihlavě.
Moje rodina a její vztah k hudbě
Celá rodina jsme muzikanti. Maminka je akordeonistka a táta je tubista. Oba učí na Základní umělecké škole v Jihlavě. Bratr je už trumpetista, působící v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Dá se říct, že hudba je náš život.
Jaké byly moje hudební začátky
Jelikož oba moji rodiče jsou muzikanti, k hudbě jsem byl veden už od narození. Normálně děti usínají u pohádek. Já usínal s Dvořákovou Novosvětskou.
Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Že budu muzikant, byla jistota, už když jsem se narodil, ale trumpetu jsem si vybral díky svému bratrovi. Už když jsem byl malý, sledoval jsem ho, jak cvičí, a moc se mi ten nástroj zalíbil.
Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Vystupoval jsem, už když jsem byl ve školce. Byl to klasický školní koncert, kde vystupují malé děti. Já jsem zde hrál ještě na zobcovou flétnu pouze pár písniček a na klavír mě doprovázel bratr. Tehdy jsem to ještě tak moc nevnímal, takže to vlastně bylo úplně v pohodě.
Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Nejhlavnějším učitelem mi byl můj táta. On mě učil od samého začátku a dovedl mě až na Pražskou konzervatoř, kde mě učí profesor Jiří Jaroněk, ke kterému jsem dojížděl už od první třídy.
Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a co hlavně mi daly
Zúčastnil jsem se několika soutěží. Několikrát jsem se zúčastnil soutěže žáků základních uměleckých škol v sólovém hraní i v komorní hře. Také jezdím každé dva roky na Mezinárodní soutěž v Brně. Jednou jsem se zúčastnil Mezinárodní soutěže Concertino Praga. Ze všech jsem si odvezl hodně zkušeností, což je pro mě velmi vzácné, a poznal jsem spoustu významných lidí.
Co považuji za svůj největší úspěch
Za svůj největší úspěch považuji vítězství na Mezinárodní soutěži Concertino Praga, kterou pořádá Český rozhlas. Na koncertě vítězů jsem vystoupil sólově se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a byl jsem na týdenním turné po jižních Čechách. Nabral jsem zde spoustu cenných zkušeností a mohl poznat nové lidi z jiných zemí.
Jak hodně cvičím
Trubka, ostatně jako každý jiný nástroj, vyžaduje každodenní pravidelné cvičení. Trubce věnuji každý den přibližně tři hodiny čistého času. Samozřejmě se nedá cvičit v kuse, takže i s pauzami je to někdy taky na celý den.
Můj profesní vzor
I když mám za vzor několik světových trumpetistů, obrovským vzorem je mi můj bratr. Možná také proto, že jsme spolu vyrůstali a často spolu hrajeme. Vždycky jsme sváděli a občas ještě svádíme různé boje. Jako třeba kdo zahraje výš, rychleji, lépe… takové bratrské soupeření.
Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Chtěl bych se jednou živit orchestrální hrou v nějakém prestižním orchestru.
Jakou hudbu provozuji nejraději
Asi nejradši mám klasickou orchestrální hudbu, ale mám rád spoustu stylů hudby. Rád si jdu zahrát třeba jazz, pop, či dechovku. Nebráním se jakýmkoli stylům a uskupením kapel.
Jakou muziku rád poslouchám
Povětšinou poslouchám to, co zrovna hraji nebo budu hrát. Ale nemám vybranou část nebo styl hudby, který bych poslouchal. Mám tak od každého kousek.
Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Hudba mi zabírá skoro veškerý volný čas, ale když se přeci chvilka najde, tak se rád věnuji autům. Speciálně starým veteránům.
Co mi dokáže udělat největší radost
Největší radost mi udělá, když dokážu hudbou někomu vykouzlit úsměv na tváři. Hudba má přeci dělat radost a když vidím, že jsem někoho potěšil hudbou, tak je to pro mě obrovská odměna.
Moje největší přání
Chtěl bych se stát trumpetistou nějakého prestižního orchestru a hrát. Hudba je můj život a když budu moct hrát a dělat tak lidem radost, tak budu šťastný.
***
Jiří Jaroněk, pedagog Pražské konzervatoře
Viléma znám od jeho sedmi let, kdy ho začal ke mně vozit jeho otec na konzultace do Prahy. Již od prvopočátku prokazoval velké předpoklady pro hru na trubku, podpořené potřebnou pílí.
Velmi intenzivní byla spolupráce před mezinárodní soutěží Concertino Praga, která byla završena udělením první ceny. K tomuto úspěchu je nutno přičíst například absolutní vítězství na Mezinárodní soutěži žesťových nástrojů v Brně a absolutní vítězství v soutěži konzervatoří České republiky – Pardubické dechy.
Vilémova hudební interpretace se vyznačuje výrazným a citlivým hudebním projevem, podloženým nekompromisní technickou přípravou.
Do následujícího období přeji Vilémovi hodně píle a vytrvalosti, aby dosavadní úsilí patřičně zúročil a naplnil tak své životní sny. Za těchto podmínek vidím jeho budoucnost v těch nejlepších barvách.
