Klavíru se začala věnovat v pěti letech pod vedením svých rodičů – klavíristů, jejichž pedagogické žezlo posléze převzal profesor Pavel Gililov na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem, ve městě, kam Olga odešla z rodné Moskvy coby šestiletá dívenka. Mimořádného nadání mladičké klavíristky si povšiml legendární pianista Alfred Brendel, který ji povzbuzoval k dalšímu rozvíjení kariéry a možná nevědomky podpořil i pozdější rozhodnutí vyhnout se všem velkým mezinárodním soutěžím. Dnes vidíme mnohem lépe, co nepochybně viděl slavný umělec už v jejích patnácti letech: zvláštní cit pro poetiku přednášené skladby, hlubokou niternost, schopnost rozprostřít před posluchače pestrou škálu emocí. Snad právě proto označují kritici hru Olgy Scheps za romantickou a vyzdvihují podmanivost jejího hudebního projevu: „…Na hře Olgy Scheps není úžasná jen nesmírná obratnost, ale také to, jak se dokáže ponořit do různorodosti hudebního vyjádření. Disponuje mnoha úhozovými nuancemi a působivým dynamickým rozpětím. Nevěřili byste, kolik sil se skrývá v tom útlém těle; se zjevně uvolněnými a elegantními pohyby dosahuje těch nejvyšších vrcholů…“ (Klaus Trapp, Echo-online.de).
Ač nesoutěžní typ, v roce 2010 získala Olga Scheps prestižní ocenění ECHO Klassik za album Chopin – pouhý rok po uzavření exkluzivní smlouvy se Sony Classical. Po něm následovaly nahrávky s hudbou Franze Schuberta, Chopinových koncertů, Ruské album, Vocalise a zatím poslední je Satie, pocta skladateli, od jehož narození uplynulo letos na jaře sto padesát let. Všechny její snímky se vždy drží v první desítce německých žebříčků klasické hudby, a tak za méně bojovnou interpretku s úspěchem bojují výsledky její práce. Kromě recitálů a orchestrálních koncertů se s velkým zápalem věnuje také komorní hudbě, v níž spolupracuje mimo jiné s houslistou Danielem Hopem, violistou Nilsem Mönkemeyerem, s violoncellisty Adrianem Brendelem a Janem Voglerem.
Pro své pražské vystoupení zvolila Olga Scheps skladby Fryderyka Chopina a Sergeje Prokofjeva, k nimž v rozhovoru pro časopis Hudební rozhledy řekla: „Každý z nich jsou svět sám pro sebe. Chopin vypráví o lidských citech, Prokofjevův styl je symbolický, až ´pohádkový´. Každý má nezaměnitelnou řeč.“ A zmínila také svou znalost interpretačního umění Rudolfa Firkušného: „Byl to úžasný pianista, mám ráda jeho nahrávku málo hraného koncertu Antonína Dvořáka. Ten jsem letos několikrát prováděla a Firkušného nahrávka byla mou inspirací.“
Romantickou a vášnivou hru Olgy Scheps si nenechte ujít 24. listopadu v Rudolfinu. Vystoupí v rámci čtvrtého ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, který pořádá Pražské jaro.
