12. září 2016 se odehrál na otevřené Letní scéně Hudební fakulty Akademie múzických umění opět velmi zajímavý počin: balet Ludwiga van Beethovena Prométheovi lidé. Musica Florea pod vedením Marka Štryncla, sóloví tanečníci a Hartig Ensemble – Tance a balety tří století v choreografii a režii Heleny Kazárové, převozná scéna Florea Theatrum, inspirovaná principy barokního divadla – to vše slibovalo ojedinělý zážitek. Ve skutečnosti to byl ovšem počin „na druhou“. Že se dnešní publikum mohlo vůbec seznámit s tímto zřídka uváděným opusem, který byl ve své době úspěšným titulem s téměř třiceti reprízami v jedné sezoně. A že bylo dílo uvedeno zrovna v této šťastné konstelaci.
Pokud si pustíte libovolnou nahrávku, dostupnou třeba na internetu, je před vámi nějakých padesát minut hudby převážně v dur, která by se dala popsat jako „padesát odstínů jásání“. Dnešního posluchače to možná překvapí, jak s ohledem na název díla, tak při představě autorových podobizen, většinou patřičně zachmuřených. Božský Beethoven a balet? Romantické představy a nánosy byly však toho večera setřeny.
Děj sice sleduje Prométhea na jeho trnité cestě: jako stvořitele nových bytostí, ale myšlenka především vyzvedává lidství, život a múzická umění. Prométheus v nepřízni Diově tvoří z hlíny vlastní bytosti, jimž má vládnout pouze láska. Jeho stvoření postupně ožívají, získávají schopnost pohybu, sebeuvědomění, radost ze života, ale až nakonec cit. Jejich dozrávání doprovázejí múzy, bůh Pan, Apollón a Bakchus, naopak do cesty se mu staví Mars a jeho válečné umění. Jakkoli je tedy námět závažný, nejedná se o antickou tragédii.
I Beethovenova hudba vyzdvihuje spíše pastorální charakter námětu a dramatické prostředky se soustředí na jedinou konfliktní scénu uprostřed děje – probodení Prométhea. Hudební stránka není tak nosná, aby lákala k častému koncertnímu provozování, tím spíše se ukázalo spojení na scéně Florea Theatrum jako šťastné.
Běžný koncertní návštěvník, hudební kritiky nevyjímaje, není schopen ocenit všechny finesy choreografie, která se inspirovala dobovým baletním stylem. (Do jaké míry, to musí posoudit taneční specialisté.) Beethovenův vrstevník, tanečník a choreograf Salvatore Vigano tehdy fascinoval novým pojetím tance celou Evropu (mimochodem na svých cestách zavítal i do Prahy.) Byl i zdatným skladatelem hudby ke svým baletům a na Prométheových lidech s Beethovenem úzce spolupracoval.
Nevzdělané oko ale mohlo získat podobný dojem, jakým toto dílo působilo v době své premiéry. Viganovský taneční styl, spojující balet, divadlo a pantomimu, oproštěný od neustálých „oppositions“, typických pro barokní tanec, ještě neznásilněný častou polohou na špičkách, si lze vychutnat i bez uvádějících informací. Vždyť ve kterém baletním stylu lze jasně a jednoduše vyjádřit: „Prométheus vzpomíná, co všechno podstoupil, aby bytosti oživil.“
Mobilní dřevěné divadlo působí nutně komornějším dojmem, barevné kostýmy s převahou antických prvků evokovaly českému divákovi úvodní náladu Trnkova Snu noci svatojánské. Výsledný vizuální efekt zdůraznil tu přívětivější tvář antiky.
Otevřené nádvoří Letní scény Hudební fakulty Akademie múzických umění není ideálním koncertním pódiem. Občasnou nesouhru v orchestru a intonační odchylky lze přičíst na vrub místu a tropickému počasí. Avšak kde jinde by bylo možno takové představení inscenovat? Pokud tu vznikla jakási hudební paralela k Letním shakespearovským slavnostem v purkrabství Pražského hradu, nabízející dokonce novodobé premiéry, pak se lze jen divit kulturní obci i koncertním manažerům: proč tady není vyprodáno?
Hodnocení autorky recenze: 75%
Ludwig van Beethoven:
Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance
Choreografie a režie: Helena Kazárová
Dirigent: Marek Štryncl
Scéna: Václav Krajc, Jiří Bláha
Kostýmy: Roman Šolc
Musica Florea
Hartig Ensemble
Premiéra 2. července 2016 Zámecké barokní divadlo Valtice
( psáno z reprízy 12.9.2016 Florea Theatrum – Letní scéna HAMU Praha)
Prométheus – Václav Janeček
Prométhovi lidé – Jaime Reid (žena), Adam Zvonař (muž)
Mars/Bakchus – Miroslav Stehlík
Apollón – Miroslav Urban
Pan – Ladislav Beneš
Terpsichora – Blanka Ferjentsik Wernerová
Thálie – Ida Fišerová
Melpomené – Michaela Bartlová
Euterpé – Barbora Dastychová
Minerva/Bakchantka – Michaela Špačková
