(Bühne č. 9 – září 2016 – Peter Blaha)
Čísla nové studie hospodářské komory v Salcburku jsou víc než působivá. Salcburský festival, subvencovaný 16 miliony euro, vrací do veřejného sektoru mnohonásobnou částku na daních a odvodech, totiž kolem 77 milionů euro. Jen v Salcburku vytváří ročně přidanou hodnotu 183 milionů euro, převedeno na celé Rakousko je to 215 milionů. V Salcburku zajišťuje festival 2.800 pracovních míst, v Rakousku 3.400. To znamená, že veřejný sektor provozuje subvencemi kulturních zařízení obrovský obchod.
K podobným výsledkům došly i další studie, které se zabývaly spolkovými divadly, zemskými kulturními institucemi nebo koncertními pořadateli jako je Společnost přátel hudby. Subvence kulturních provozů nejsou almužny ani dary daňového poplatníka, nýbrž vysoce rentabilní investice, které udržují hospodářský motor jakéhokoli města nebo regionu v chodu. Každá debata o správnosti subvencování kultury je proto zbytečná.
Pozornost však zasluhuje jiná část nové studie salcburské hospodářské komory. Konstatuje vysoký podíl stálých návštěvníků Salcburského festivalu, který tvoří 80 procent z celkového počtu. To je jistě pozitivní, neboť to svědčí o spokojenosti festivalového publika s tím, co se mu nabízí. Na druhé straně však tak vysoké procento také ukazuje, že se jen v omezené míře daří získávat nové, především mladší publikum, na kterém však bude záviset festival do budoucna.
Právě letošní léto, při němž se nápadně mnoho podniků, zvláště oper a orchestrálních koncertů, na poslední chvíli zaplnilo díky levným lístkům pro spoluúčinkující a jejich rodinné příslušníky, prozrazuje, že současná cenová struktura už zjevně neodpovídá reálnému poměru nabídky a poptávky. Stále méně lidí si chce nebo může také vysoké vstupné dovolit. Nestálo by za úvahu, zvýšit podíl vstupenek za příznivější ceny, v neposlední řadě proto, aby se trvale přitáhlo na festival mladší publikum?
Čísla přidané hodnoty mohou být důležitá jako pomocný argument pro poskytovatele subvencí. Ideální hodnota kultury, díky níž se lidé snaží udělat si jasno v základních životních otázkách, se však monetárně poměřit nedá. Tím důležitější by bylo, poskytnout k ní přístup pokud možno co nejvíce lidem.
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
