Ty se ptáš, proč moje zpěvy zní?
Jediný stín se vznášel nad komorním večerem, který se ve čtvrtek 2. června 2016 uskutečnil v rámci festivalu Wiener Festwochen 2016 v Brahmsově sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. Vzpomínka na profesora violoncellové hry, penzionovaného člena violoncellové skupiny Orchestru Vídeňské státní opery a Vídeňských filharmoniků Friedricha Doležala (1947–2015), který odešel účinkovat do orchestru svaté Cecilie 20. srpna 2015 ve věku osmašedesáti let.
Těch Dvořákových skladeb, co se jen jako člen Vídeňských filharmoniků a Vídeňského smyčcového kvarteta (Doležal členem 1985–2015) nahrál a nanahrával v Rakousku, Evropě, a zvláště v Japonsku… Právě dvořákovský festivalový večer vídeňských kvartetistů, v němž mistra anekdot a trefných dirigentských charakteristik, kdysi organizátora filharmonických bálů a člena představenstva Vídeňských filharmoniků Doležala více než důstojně nahradil štýrskohradecký rodák Wolfgang Härtel, byl věnován Doležalově památce. Na programu byla trojice Dvořákových skladeb z nejznámějších – Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96, 179 a Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81, B 151 – a na zahraničních koncertních podiích stále oblíbenějších – Cypřiše pro smyčcové kvarteto B 152 č. 4, 6, 2, 9, 3 a 12. Zatímco Dvořákův mladší klavírní kvintet a Americký kvartet zaznívají v Musikvereinu každou sezonu, často hned v několika provedeních, vstupní Cypřiše (1887), souborem před lety komerčně zaznamenané pro společnost Camerata, byly lákavou lahůdkou v úvodu víceméně vydařeného večera. Dvořákovy smyčcové Ohlasy písní, jak byly původně Cypřiše nazvány, získaly ve vzpomínce na violoncellistu Doležala na dalších konotacích. Zazněly v podobě emocionálně naléhavé, potaženy melancholickým flórem, bohužel s častými intonačními nečistotami prvních houslí primária a zakladatele souboru Wernera Hinka.
Po poslední uvedené z dvanácti smyčcových adaptací písňového cyklu Cypřiše B 11 (1865), který zazněl v původní verzi po řadě let na Dvořákově maratonu v Ostravě 1. května 2014 (naše recenze najdete zde a zde) a znovu si jej budou moci vychutnat návštěvníci Dvořákovy Prahy 2016 11. září ve dvojici Pavel Černoch – Ivo Kahánek, přál jsem si attaca pokračování Americkým kvartetem, publikum ovšem mínilo jinak a odměnilo kvartetisty vřelým potleskem. Americký kvartet jsem v Brahmsově sále naposledy slyšel při bohužel nehodnotitelném vystoupení Küchlova kvarteta na začátku prosince 2015, kdy se primáriovi při hře nevedlo způsobem tak fatálním, že dojem z komorního koncertu Dvořákových kompozic (op. 16, 96 a 77) nezachránil ani fenomenální kontrabasista Vídeňských filharmoniků Ödön Rácz ve Smyčcovém kvintetu č. 2 G dur op. 77, B. Tentokrát byl výsledný dojem výrazně lepší, odmyslím-li si chybějící repetici v první větě a občasné rušivé intonační výkyvy prvních houslí. Zato viola Hanse Petera Ochsenhofera a violoncello Wolfganga Härtela sebevědomě vládly kompozici, která nepostrádala haydnovsky čitelné rysy a precizní pointování rytmických figur. Pomalou větu Lento uchopili kvartetisté velmi expresivně, ve výrazu až zatěžkaně, finále se však dralo kupředu k závěrečnému aplausu.
Po pauze se ke kvartetistům připojila ve Vídni etablovaná a velmi oblíbená srbská pianistka Jasminka Stančul, která se choulostivého partu Dvořákova vrcholného komorního díla zhostila na výbornou.
Škoda jen nepřivřeného víka, které mohlo přispět k ještě delikátnějšímu výsledku v dynamice. I v prvních dvou větách klavírního kvintetu chyběly repetice, kvartetistům se spolehlivou klavírní partnerkou v zádech to však neubralo na snaze akcentovat lyrické pasáže kompozice. Vrcholem jejího provedení se nesporně stala druhá věta, v níž svým kultivovaným tónem souboru opět dominoval violoncellista Härtel. S furiantovým scherzem neměl soubor potíže a hlavně díky Jasmince Stančul a její odstíněné dynamice se stalo finále přirozenou tečkou večera. Bohužel tečkou poslední. Jak totiž v úvodu večera dobře navštívenému Brahmsovu sálu oznámil Dr. Thomas Angyan, dvořákovský večer Vídeňského kvarteta byl v jeho dvaapadesátileté historii tím posledním, a to po sto třiceti koncertech ve Společnosti přátel hudby a dvaceti vystoupeních s Jasminkou Stančul. Aplaudující publikum poděkovalo kvartetistům v čele s primáriem Hinkem, jediným členem nejstarší kvartetní generace, za desetiletí hodnotných večerů. Může nás jen těšit, že s publikem se Vídeňské kvarteto rozloučilo právě Dvořákovými skladbami. Škoda jen nepřesností v programové brožuře koncertu – kvintet byl zkompován v roce 1887, nikoliv o deset let dříve, jak bylo v textu uvedeno – a škoda jen toho neustálého zdůrazňování Dvořákova plnokrevného českého muzikantství, na něž sentimentální část vídeňského publika stále slyší. Onoho večera uvedené skladby disponují rozhodně větším kompozičním potenciálem, než jen vzešlým z „plnokrevného českého muzikantství“. Drží se Dvořákova interpretačního obrazu v muzikologickém diskursu německy mluvících zemí jako inkoust na Dvořákových manžetách, skladatelem používaných k zaznamenávání hudebních nápadů. Dvořákových pradleny by mohly vyprávět…
Hodnocení autora recenze: 70%
Wiener Festwochen 2016
Wiener Streichquartett
Jasminka Stančul (klavír)
2. června 2016 Brahms-Saal Musikverein Vídeň
program:
Antonín Dvořák:
– Cypřiše: dvanáct skladeb pro smyčcové kvarteto B 152, č. 4, 6, 2, 9, 3 a 12
– Smyčcový kvartet č. 12 F dur op. 96, B 179
=přestávka=
Antonín Dvořák: Kvintet pro klavír a smyčcové kvarteto č. 2 A dur op. 81, B 155
