Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Reading: Mozaika orchestrů a dirigentů
Share
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Hledat
Mobilní menu s elegantní animací
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
Přidejte se největší komunitě o klasické hudbě Přihlásit
Sleduj Nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Hudba

Mozaika orchestrů a dirigentů

Bálek Jindřich
Published: 29/05/2016
Share
4 Min Read
SHARE

Zápisník Jindřicha Bálka (110)

Uplynulý týden na Pražském jaru byl víc než pestrý a už jen série orchestrálních koncertů nabízí zajímavá srovnání.

Velmi mile překvapil Litevský národní symfonický orchestr a jeho dirigent Modestas Pitrénas, i když hlavní devízou byla zajímavá dramaturgie. Mezzosopranistka Violetta Urmana byla vlastně ideální představitelkou Kleopatry a orchestr doprovázel měkce a barvitě. Ještě zajímavější ale byla druhá polovina koncertu s oratoriem Broniuse Kutavičiuse. Letos čtyřiaosmdesátiletý skladatel ho složil koncem devadesátých let minulého století jako svého druhu vlastenecké plátno. Není to ale žádná patetická oslava v novoromantickém slohu, soustředěné dílo zajímavě využívá minimalismu i neoklasických postupů – má například čtyřvětý „symfonický“ půdorys, kdy první věta odkazuje na legendu o založení Vilniusu. Druhá věta má ovšem formu Passacaglie a je zároveň krátkým hymnem na vznešenost a svobodu hudby. Třetí část na místě pomalé věty pod titulem Věčný nářek odkazuje na porobení Litvy v devatenáctém i dvacátém století a tvrdou nadvládu Ruska. Závěrečná část ovšem neoslavuje žádné národní probuzení, ale jmenuje se Znovuposvěcení katedrály. A kvalitu provedení dovršil Kaunaský pěvecký sbor. Mezi situací malé pobaltské země a naší situací lze tušit řadu paralel a každé takové připomenutí je velmi cenné.

Modestas Pitrénas - Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)
Modestas Pitrénas – Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)

O den později dirigoval PKF – Prague Philharmonia Jiří Rožeň, mladý dirigent se zajímavě nakročenou cestou do světa. V současné době je asistentem Donalda Runniclese v Glasgow. A ve svých pětadvaceti letech už má zkušenosti s Turangalilou i Brucknerem. Byl to tedy debut jak má být. Začal barvitým a živým provedením částí Schubertovy Rosamundy – a přes svěží provedení Martinů Sinfonietty vyvrcholil Kabeláčovou Symfonií č. 4 provedenou s naprostým přehledem.

Jiří Rožeň - Pražské jaro 2016 (foto Zdenek Chrapek)
Jiří Rožeň – Pražské jaro 2016 (foto Zdeněk Chrapek)

Výrazným dirigentským hostem byl Sakari Oramo v čele Symfonického orchestru BBC. Vystřídal na postu šéfa Jiřího Bělohlávka, ale projevil se jako naprostý „antibělohlávek“. Zatímco náš dirigent pečoval o jemný homogenní zvuk a celkové proporce skladeb, Oramo nabídl opět tvrdší zvuk, typický pro rozhlasové orchestry, a tempově značně rozevláté provedení Beethovena i Prokofjeva. Jako by jeho hlavní kompetencí bylo vnášet průvan do slavných partitur. A v něčem bylo těch nečekaných impulsů až příliš. Důvěru nevzbuzuje ani věta z životopisu: „Model kumulovaných prestižních dirigentských postů a funkcí se všemi svými výhodami a nevýhodami je dnes zcela běžný…“, která doplňuje informaci o tom, že se šéfem hned tří orchestrů a u tří dalších je stálým hostem. Bartókův Druhý koncert pro housle ovšem dokázal doprovodit s přehledem a sólistka Alina Ibragimova podala sólový part s jakousi přirozenou integritou a vnitřní logikou, plným a nosným tónem.

Sakari Oramo - Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)
Sakari Oramo – Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)

Po zážitku s Orchestrem BBC pak vyzněl koncert České filharmonie s Jurajem Valčuhou o den později jako milé pohlazení. A to i přesto, že na programu byl opět Bartók. Slovenský dirigent Juraj Valčuha vedl Koncert pro orchestr se vzácnou muzikantskou jistotou, jako by šlo o klasický koncert i symfonii najednou. Všechny barvy se přirozeně pojily dohromady do nových a nových harmonií. Velký melodický půvab a vylehčený zvuk měla v jeho podání i Schubertova Třetí symfonie a Suita z Kodályovy opery Háry János. Slovenský dirigent, který je v současnosti šéfem rozhlasového orchestru v Turíně, už má za sebou řadu debutů u nejlepších světových orchestrů. A tak je dobře, že i debut pražskojarní vyšel tak jednoznačně.

Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)
Pražské jaro 2016 (foto Ivan Malý)

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava

TAGGED:Alina IbragimovaBBC Symphony OrchestraBronius KutavičiusČeská filharmonieJiří RožeňJuraj ValčuhaKauno Valstybinis ChorasLietuvos nacionalinis simfoninis orkestrasModestas PitrėnasPrague PhilharmoniaPražské jaroSakari OramoVioleta Urmana
Share This Article
Facebook Email Print
Share
Previous Article Před 65 lety zemřel Josef Bohuslav Foerster
Next Article Týden s hudbou (161)
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Opera PLUSOpera PLUS
Sleduj Nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up